Je to podivuhodný úkaz. Zdá se, že jsme zemí, kde jméno bez titulu zní tak nějak omšele, bez šťávy. Teprve několik písmenek před jménem (u těch pokročilejších i za ním) dodává žádoucí sexappeal.
V dřevních dobách naší demokracie se stala věc nevídaná. Předseda ODA pan Jan Kalvoda, který byl po listopadu 1989 významným legislativním členem vlády a zasloužil se mimo jiné i o důstojné a rozumné rozdělení Československa, rezignoval na své členství v poslanecké sněmovně. Důvodem byl fakt, že používal titul JUDr., aniž by složil rigorózní zkoušky, jež opravňují tento titul používat. Pan Kalvoda i bez tohoto titulu prospěl svou prací této zemi jako málokdo. Přesto po zveřejnění tohoto faktu nejspíše nechtěl být předmětem různých invektiv a posměšků a zachoval se morálně správně.
Čas od roku 1996 pokročil. Jsem si jist, že by dnes stejný problém - tedy neoprávněné užívání nějakého titulu - bylo bráno jako prkotina, nestojící ani za zveřejnění v místním zpravodaji z Cukrové Lhoty.
Je však zřejmé, že se následovníci v politice z případu pana Jana Kalvody poučili. Pochopili, že je bezpodmínečně nutné, aby měli doma v šuplíku schovaný vysokoškolský diplom, který jim umožňuje legálně vystavit své jméno s žádoucím titulem bez obav, že nějaký novinářský šťoural objeví jejich absenci v dohledatelném seznamu absolventů rigoróza.
Problémem zůstalo, který titul je nejvíce sexy. Titul MUDr. je přeci jen trochu obtížné získat, protože našprtat se anatomii či farmakologii prostě vyžaduje trochu času, energie a žádoucích paměťových stop, které našim čackým poslancům zrovna nepřebývají. Navíc je to běh na dlouhou trať a šest let studia nejde tak úplně ošulit. Stejné to bude u titulu RNDr., kde člověk musí mít aspoň trochu jasno, jak funguje jaderná fúze či jaký způsob rozmnožování volí macarát jeskynní. I ten inženýr prostě musí vědět, jak správně nakreslit plán stavby aby nespadla či zkonstruovat povrchové plavidlo natolik dobře, aby se nestalo ihned ponorkou.
V této kritické chvíli se objevila legendární plzeňská vysoká škola právnická, kde bylo možné v součinnosti s některými jejími představiteli sfouknout pětileté studium za 3-4 měsíce. Naši občané mají ještě v dobré paměti jistého vousatého důstojného děkana, který stál za turbostudiem některých politiků či činitelů veřejné správy.
Když byl tento kanál k titulovému štěstí odhalen a přerušen, bylo nutno nalézt další. Tím se staly různé „university“ na území Slovenska, kde v městech, čítajících zhruba 6 tisíc občanů, byla zřízena tato důstojná instituce, jež začala vydávat vysokoškolské diplomy zahraničním - rozuměj českým - frekventantům, kteří byli politicky aktivní.
Novinářská žumpa však i zde hrábla svým smrdutým pařátem, aby zjistila, že kvalita diplomových prací je dvojí. Buď jde o výbornou publikaci, která však není tak úplně původní, řečeno ještě pregnantněji, je prostě okopírovaná z práce jiného člověka. Nebo jde výjimečně o práci původní, s kterou by však řádný student této instituce vyletěl dveřmi tak rychle, že by patrně nestačil ani zavřít.
Nejde o nic nového. V dobách vlády jedné strany během 40 let minulého století nastal podobný posun. V počátcích byly vysokoškolské tituly podezřelé, nežádoucí a do vysokých funkcí byly jmenovány osvědčené dělnické kádry. Čím nižší vzdělání, tím lepší šance na postup. Posléze však soudruzi dospěli k poznání, že mít nějaký ten titulíček před jménem nemusí být k zahození. Vysokoškolské studium v té době nebylo nakloněno výše popsanému turbo stylu, takže byla zřízena katedra tzv.společenských věd (rozuměj marxismu leninismu). Ti, co byli dostatečně vytrvalí, obdrželi titul RSDr., vtipně překládaný jako Rozhodnutím Strany Doktor.
Naši poslanci mají problém. Být bez titulu a živořit na okraji zájmu okolí nebo někde prostě urvat ten zatracený titul tak, aby se nepřišlo na historii jeho zisku či eventuální kvalitu vydávající školy a objevit své místo na slunci. Bude nejspíše v rámci zachování stávající úrovně nutné najít nějaké průchozí řešení a dát šanci všem.
Možná bude stačit nějaký státem uznaný parlamentní rychlokurs, zakončený zkouškou a udělením titulu „Úspěšný doktor“. Trochu se však obávám, že o onu zkratku před jménem nebude až takový zájem.
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora