Neviditelný pes
První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996POLITIKA: Osmá barva duhy
Kdykoli bylo lidovcům, jež ve stranickém spektru vyfasovali do štítu čerň, umožněno usednout ve vládě, našli jsme je tam. Na suchu zůstali pouze v osmadevadesátém, poté co Janem Rumlem kormidlovaná Unie svobody odmítla spojenectví s ČSSD a ustlala sociálním a občanským demokratům opozičněsmluvní lože, v němž by KDU-ČSL byla „za křena“, neboli přebytečná. S touto výjimkou se uhnízdili ve všech polistopadových kabinetech. Nejinak tomu zřejmě bude v čerstvě se rodícím: ODS a ČSSD po nich sáhly coby po „nárazníku“.
Politologové chápou středový profil, který lidovcům dovoluje realizovat jejich program jak ve spolupráci s levicí, tak s pravicí. Mají obdivuhodný koaliční potenciál, z něhož sami vylučují komunisty. Nikde nevybouchnou, nikde nenadchnou. Jak ale vysvětlit randění tu s růží, tu s modrým ptákem voličům?
Aby šla značka KDU-ČSL dobře na odbyt, musí se spolehnout na zručné a sympatické prodavače. O přednostech Jiřího Čunka bylo napsáno mnohé. Usměvavá a bodrá dvojice Línek-Juránek mu po brněnském sjezdu přijde před řadovými lidovci i voliči vhod, stejně jako první dáma dechovky Vlasta Parkanová, výstavní exemplář lidovecké mládeže David Macek a veterán pražské politiky Marián Hošek. Nezáleží na tom, koho si Čunek přál do „all stars“ týmu. Sestava, jež mu byla vybrána, má nejlepší předpoklady úděl KDU-ČSL ohlídat a rozvinout.
Předseda Čunek se vymezil proti vládám opřeným o přeběhlíky. Má recht: neslibují kdovíjakou budoucnost. Lidovcům v koaličních kabinetech vždy nějaký pátek trvá, než vystoupí ze stínu větších partnerů. Josef Lux, ke kterému se uchazeči o první partajní ligu o víkendu asi nemohli nehlásit, uplatnil svůj talent po čtyřech letech po boku premiéra Klause. Ve vládě s ČSSD a US-DEU potřebovala KDU-ČSL tři roky, než ji Miroslav Kalousek na pozadí Grossovy aféry náležitě zviditelnil. Dočasné ministerské formace mířící k mimořádným volbám lidovcům logicky nevoní.
Nepřekvapí proto, že Jiří Čunek pomáhá Jiřímu Paroubkovi urychlit modelování tříbarevné vlády s ODS se čtyřletým mandátem. Mirku Topolánkovi kazí sny o menšinovém bačování s pár „konstruktivními“ sociálními demokraty a vede jej k poctivým dohodám u stolu ve tvaru trojúhelníku, kde však vrchol obsazený KDU je blíže ČSSD než ODS. A když Topolánek v dnešní náročné misi selže, může vzrůst Paroubkův apetit na bájný třetí pokus.
Vzkříšení lidovci čerpají energii z regionální úrovně a sázejí na tamní lídry. Zároveň ovšem oprašují osvědčená schémata vlastního zapojení do hlavního proudu české politiky. Je to prostě síla – klidná, ale i důrazná. Když bude chtít, vsune čerň i do duhy. V duhových koalicích již má své jisté, ať budou jakkoli početné. „Je to bída, hledal jsem ostrov jménem Atlantida a našel vody habaděj,“ zpívá v písni Osmá barva duhy Jarek Nohavica. Viděno zvenčí, tuzemská politika svého spasitele v lidovcích nenajde. Oni sami ale už svoji Atlantidu objevili: v umírněné politice kloubící mapování nálad veřejnosti s křesťanskými zásadami a schopností domluvit se s kýmkoli. Snad jenom „pseudohumanisté“ - ležící stěhovákovi vsetínských Romů Čunkovi v žaludku – budou mít, na rozdíl od „rádobyvlastenců“, utrum.
Právo 12.12.2006
ředitel Masarykovy dělnické akademie, think-tanku blízkého ČSSD