Podle Miloše Zemana neexistuje duha, v níž lze spatřit černou barvu. Naopak Jaromír Nohavica věděl už před revolucí, že „černá je osmá barva duhy“. Čert vem´ přírodní úkazy, politická zkušenost dává za pravdu ostravskému bardovi.

Kdykoli bylo lidovcům, jež ve stranickém spektru vyfasovali do štítu čerň, umožněno usednout ve vládě, našli jsme je tam. Na suchu zůstali pouze v osmadevadesátém, poté co Janem Rumlem kormidlovaná Unie svobody odmítla spojenectví s ČSSD a ustlala sociálním a občanským demokratům opozičněsmluvní lože, v němž by KDU-ČSL byla „za křena“, neboli přebytečná. S touto výjimkou se uhnízdili ve všech polistopadových kabinetech. Nejinak tomu zřejmě bude v čerstvě se rodícím: ODS a ČSSD po nich sáhly coby po „nárazníku“.

Politologové chápou středový profil, který lidovcům dovoluje realizovat jejich program jak ve spolupráci s levicí, tak s pravicí. Mají obdivuhodný koaliční potenciál, z něhož sami vylučují komunisty. Nikde nevybouchnou, nikde nenadchnou. Jak ale vysvětlit randění tu s růží, tu s modrým ptákem voličům?

Aby šla značka KDU-ČSL dobře na odbyt, musí se spolehnout na zručné a sympatické prodavače. O přednostech Jiřího Čunka bylo napsáno mnohé. Usměvavá a bodrá dvojice Línek-Juránek mu po brněnském sjezdu přijde před řadovými lidovci i voliči vhod, stejně jako první dáma dechovky Vlasta Parkanová, výstavní exemplář lidovecké mládeže David Macek a veterán pražské politiky Marián Hošek. Nezáleží na tom, koho si Čunek přál do „all stars“ týmu. Sestava, jež mu byla vybrána, má nejlepší předpoklady úděl KDU-ČSL ohlídat a rozvinout.

Předseda Čunek se vymezil proti vládám opřeným o přeběhlíky. Má recht: neslibují kdovíjakou budoucnost. Lidovcům v koaličních kabinetech vždy nějaký pátek trvá, než vystoupí ze stínu větších partnerů. Josef Lux, ke kterému se uchazeči o první partajní ligu o víkendu asi nemohli nehlásit, uplatnil svůj talent po čtyřech letech po boku premiéra Klause. Ve vládě s ČSSD a US-DEU potřebovala KDU-ČSL tři roky, než ji Miroslav Kalousek na pozadí Grossovy aféry náležitě zviditelnil. Dočasné ministerské formace mířící k mimořádným volbám lidovcům logicky nevoní.

Nepřekvapí proto, že Jiří Čunek pomáhá Jiřímu Paroubkovi urychlit modelování tříbarevné vlády s ODS se čtyřletým mandátem. Mirku Topolánkovi kazí sny o menšinovém bačování s pár „konstruktivními“ sociálními demokraty a vede jej k poctivým dohodám u stolu ve tvaru trojúhelníku, kde však vrchol obsazený KDU je blíže ČSSD než ODS. A když Topolánek v dnešní náročné misi selže, může vzrůst Paroubkův apetit na bájný třetí pokus.

Vzkříšení lidovci čerpají energii z regionální úrovně a sázejí na tamní lídry. Zároveň ovšem oprašují osvědčená schémata vlastního zapojení do hlavního proudu české politiky. Je to prostě síla – klidná, ale i důrazná. Když bude chtít, vsune čerň i do duhy. V duhových koalicích již má své jisté, ať budou jakkoli početné. „Je to bída, hledal jsem ostrov jménem Atlantida a našel vody habaděj,“ zpívá v písni Osmá barva duhy Jarek Nohavica. Viděno zvenčí, tuzemská politika svého spasitele v lidovcích nenajde. Oni sami ale už svoji Atlantidu objevili: v umírněné politice kloubící mapování nálad veřejnosti s křesťanskými zásadami a schopností domluvit se s kýmkoli. Snad jenom „pseudohumanisté“ - ležící stěhovákovi vsetínských Romů Čunkovi v žaludku – budou mít, na rozdíl od „rádobyvlastenců“, utrum.

Právo 12.12.2006

ředitel Masarykovy dělnické akademie, think-tanku blízkého ČSSD