Chceme být bez dluhů a žít si na standardní úrovni stále, nebo chceme být zadluženi a žít si nadstandardně rok dva tři… a pak tvrdě a dlouhodobě padat na ústa? To je otázka, kterou si jako politik, jenž cítí zodpovědnost za občany, musím pokládat při každém jednání.

Položil jsem si ji i po středeční schůzi rozpočtového výboru. Představitelé levice očividně patří do skupiny, která prosazuje variantu nadstandardního žití za cenu extrémního zadlužení současných a hlavně budoucích generací (včetně mých šesti vnoučat). Rozpočtový výbor má dvaadvacet členů. Polovina je koalice a polovina opozice. Tento stav bohužel znamená, že se v něm nikdy nic zásadního neprosadí. A to i v případě, kdy všichni koaliční poslanci hlasují společně. K přijetí usnesení je totiž potřeba nadpoloviční počet hlasů. Opozice má proto vždy moc jakékoliv usnesení zablokovat.

Dalším úskalím je, že v případě absence jednoho koaličního poslance získá opozice výhodu a může tak prosadit svoje návrhy. Což se ve středu také stalo. V případě jednání o zákonech má samotné rozhodnutí rozpočtového výboru pouze doporučující charakter. To však neznamená, že lze práci výboru hodnotit jako zbytečnou. Přesto však v tomto případě nemůže zásadním způsobem ovlivnit hlasování ve Sněmovně. O přijetí, či nepřijetí zákonů rozhodují poslanci na plénu. Je jen na nich, jak se k doporučení výborů zachovají.

Pokud by chtěla levice poslat svoje pozměňující návrhy z výboru před poslance, musela by zároveň doporučit i reformu jako celek. Toho se však levice lekla a prosadila nesmyslné usnesení, kterým všechny svoje návrhy zamítla. Jako reakci na tyto kroky jsme podali námitku proti porušení jednacího řádu. Opozice ovšem odhlasovala, že porušení jednacího řádu porušením jednacího řádu vlastně nebylo. V současném stavu vidím velký problém. Důsledky se projevily při projednávání dalších bodů jednání výboru, kdy nebyla schválena rozpočtová opatření ministrům vlády, což je v důsledku obrovská chyba.

Proto v klubu KDU-ČSL přednesu návrh na převolení nejen rozpočtového výboru, ale i dalších. V případě úspěchu předložíme návrh Sněmovně.

Chování opozice chápu jako sobeckost a nezodpovědnost vůči všem občanům, jež se projevuje nejen při jednáních výborů.

Zákon, který navrhujeme, eliminuje vysoké rozpočtové deficity. Zmírníme tak další růst státního dluhu, který se blíží jednomu biliónu korun. Jen na úrocích letos zaplatíme 37,6 miliardy. Šetření v oblasti sociálních dávek a zásadní změny daní povedou k trendu snižování podílu státního dluhu na HDP a vylepšení české ekonomiky.

Právo, 13.8.2007

Poslanec za KDU-ČSL