13.8.2022 | Svátek má Alena


POLITIKA: Opojeni mocí

13.10.2008

Nejprve jsem myslel, že se mi to zdá, že jsem se přehlédl, že to nemůže být pravda. Pečlivě vypracovaná volební kampaň od agentury “Škrábej a kousej“ (nebo tak nějak), dovezená z USA a ušitá na míru, je najednou v troskách. Však ona může být kampaň velmi pěkná, ona může být téměř dokonalá, jen z krejčíka Vasila by ale asi také neudělala šviháka Ronalda Reagana. Ten i onen zůstali navždy tím, čím byli. A na to se dnes tak nějak zapomíná, na to, že - jak řekl Vladimír Putin - „jednou čekista, navždy čekista“ a obdobně jednou agent StB, navždy agent StB, jednou výčepní, pardon šéf všech výčepních, navždy šéf všech výčepních. A pak už ani věhlasná a světoznámá agentura nic nezmůže, každý se přece obklopuje lidmi, se kterými je mu dobře.

Rád by byl alespoň o jedno nebo o dvě poschodí výš než je, alespoň o to poschodí, ale v tom polosvětě - prostě se nenarodil s citem pro některé věci. A tak koupí tříměsíčnímu kojenci medvěda o velikosti člověka, aby získal politické body, pak, když mu to nevyjde se ženou nebo se zamiluje, stát se to může, uspořádá tiskovou konferenci a prohlásí: “Náš vztah se ženou začal vychládat, přiznávám to čestně a jsem lepší než premiér Topolánek.” A to už začíná být, promiňte, nemám jiný výraz než to slovo z jidiš plné opovržení, to už začíná být “chucpe”.

A pak je svatba honosná se vším všudy, jak se na bývalého šéfa všech číšníků sluší - kamarádi, kterých je vždy dost, kamarádi, kteří zůstávají vždy čekisty, zařídí svatbu. Pan Dvořák měl štěstí, prostě si zprivatizoval hotel v Lázních, potom měl štěstí, že mu ministerstvo financí odpustilo asi deset miliónů na daních - standardní postup prý to byl. A tak je svatba a přijdou opět gratulovat známí, ti z toho chucpe světa - ti známí ze společného provázání, spříznění mocí, spříznění touhou po moci, spříznění vzájemnou pomocí - jeden z nich je dokonce premiér, nic zde není nemožné, podařilo se mu zastřít před národem, že je nahý, ze nemá nic na sobě, že patří do úplně jiné cenové skupiny než ostatní uchazeči o Strakovu akademii.

Ta touha po moci a to opojení vzniklé už tenkrát dávno v té restauraci - “ano, Pepíku, dva sudy Plzně, to víš že jo, ale musíš mi za to poslat někoho do účtárny”… a vše se dá zařídit a vše se dá sehnat - a ani naše největší fantazie nám v plné kráse či hrůze neukáže, jak ve společnosti, kde byl problém sehnat i toaletní papír, byla takováto mafie, promiňte, svépomocná společnost, pro všechny podílníky pravým požehnáním. A pak, když je svět výčepních pro hrdinu moc malý, hurá do politiky - ta se přece dá dělat úplně stejně! Přijede ministryně zahraničí USA? Tak zavoláme Vláďovi (navždy čekista) do Moskvy, on nám pošle generála. A tak se jede dál, chvíli „pět na stole v českých“, chvíli si “šibalové“ přihrávají evropské dotace. Jen už zde nejde jen o dovolenou doma či v Jugo, jen už nejde o to, aby se syn dostal na školu nebo žena měla vložky. Lidé ze čtvrté cenové, opojení mocí, si předávají své kšefty dál a dál tak, jak byli zvyklí.

I když s tím nesouhlasím, tak věřím, že v dnešní době by bylo v ČR možné udělat premiéra i z Al Capona, ovšem za jedné jediné podmínky: že se Al Capone alespoň na chvíli zdrží svých kamarádských aktivit. Agentura to měla dobře vymyšlené. Pokřtěná kniha, volební kampaň, obří náklaďák. Tentokrát se to musí povést - postavíme si ho, pana P., na podstavec moci. A pak můžeme začít, kde jsme museli přestat.

Jen se to trošku zadrhlo - jak už to u sociálních demokratů bývá. Dva kamarádi, sociální demokraté předpokládám, kamarádi, kteří jsou jistě panu P. za mnohé zavázáni a samozřejmě, jak už to být musí, i on jim, pak se tito dva kamarádi, právě ti, kteří samozřejmě jsou proti vykořisťování chudých, proti imperialistickému radaru (mám cíl nebýt cíl), pro zvýšení důchodů, pohádají o to, kdo má víc peněz u sebe. Milión? Jen půl? A pak jeden vystřelí. Měl asi míň peněz v kapse, a tak to řešil po svém, ten „navždyčekista“. A náš „navždyvrchní“ číšník hned přišel s tiskovkou – „téměř se neznali, s žádným z nich nemá téměř nic společného“. Přesně tak, jak by měl zareagovat správný vrchní číšník všude na světě - chránit svůj podnik a svůj kšeft.

Jen s tím „malým“ rozdílem, že tady tahle země není jeho podnik, vždy k službám každé moci, vždy k službám jemu, že se tady nebude jednat o to, kolik je správná míra piva, ale jedná se o míru vkusu, co si ještě národ nechá líbit. Už jsme tady u moci viděli truhláře, krejčíka, už jsme u moci viděli železničáře, z historie je znám jeden malíř pokojů. Jistě není problém v profesích - mám rád ty i ony. Jen je mi vždy podezřelé, když jim jako tomu švícku z Pyšné princezny přestane vonět řemeslo a chtějí se stát králem. Agentura Škrábej a kousej jistě měla krizové zasedání a jistě vymyslela strategii jak z toho ven. „Šlo jen o náhodu, konflikt nesouvisející s panem P.,“ to je jejich první verze. To potvrdí i policie. Žádná policie však nebude nikdy posuzovat, zda kmotrovská společnost pana P., kde se hádky řeší výstřely, je dostatečně vhodná k tomu, aby se pan P. stal předsedou vlády či dokonce prezidentem této země. K tomu je však oprávněn volič, svrchovaný pán země.

12.10.2008

Vít Rázek