Historie se někdy vrací, o tom není pochyb. Karel Marx by dodal, že se vrací jako fraška. Dnes něco takového zažívá Česká republika při čerpání evropských dotací.

Před sedmi lety to bylo s dotacemi opravdu zlé. Česko se dostalo do vážných podezření z manipulace se zakázkami, dokonce mu Evropská komise na půl roku zakázala čerpání. Do uzavření rozpočtového období, které tehdy pokrývalo léta 2007 až 2013, zbýval jediný rok, přitom bylo proplaceno jen 44 procent slíbené částky. Větší potíže měla tehdy jenom Itálie.

Zbývala už jen nevelká naděje, že Evropská komise opět bude dotace proplácet a že byrokracie napne všechny síly, aby všechno stihla do dvou let po ukončení rozpočtového období, jak evropské předpisy umožňují. Stihlo se to s odřenýma ušima, utrácelo se i za zbytečnosti, přesto vláda Bohuslava Sobotky hodnotila vyčerpání eurodotací jako svůj největší úspěch.

Něco takového se už nemělo opakovat, v tom byli všichni zajedno. Ovšem uběhlo sedm let, konec dalšího rozpočtového období se blíží, a opět jsme tam, kde jsme byli.

Data Evropské komise z počátku srpna ukazují, že pouze dvě země v čerpání výrazněji zaostávají za ostatními. Vedle Španělů jde opět o Čechy.

Oba tyto národy zatím nerozdělily ani dvě třetiny slíbených peněz. Tuzemské úřady zase informují, že proplaceno bylo 39 procent z přídělu 600 miliard připadajícího na probíhající sedmiletku, tedy méně než ve stejném okamžiku minulého období.

Samozřejmě jde jen o statistická data, která nezobrazují realitu úplně přesně, v některých případech jejich vydavatelé třeba zapomenou sečíst všechny položky. Přesto na něco ukazují. Před sedmi lety jsme zažili kolaps způsobený výpadkem kontroly zvláště v regionálních dotačních programech, a světe div se, tentokrát jde o něco podobného. Neproplácel se důležitý dotační program Průmysl a inovace, manipulaci s evropskou podporou prověřuje audit zaměřený na strukturální i zemědělské dotace pro firmu Agrofert. Ani v aktuální situaci nemůže být o hladkém čerpání ani řeči.

Před sedmi lety veřejnost hodnotila nepořádky v dotacích s jistým úlekem, protože se při nich prokazovalo, jak jsou zdejší instituce nekompetentní a jak jsou připraveny podlehnout každému politickému tlaku. Mnozí to chápali jako celoevropskou ostudu. Dnes však není důvod se děsit. Už víme, že jsme právě takoví.

Dotace se nerozdělují ve prospěch veřejnosti, ale podle přání zájmových skupin. Možná se kontroluje, přesto je kontrola benevolentní podle pravidla, že všichni jsme Češi. Víme to doma a vědí to i v cizině, kde to ovšem takřka nikoho nezajímá.

Došlo i k očekávanému konfliktu s Evropskou komisí, který je na celém případu nejdůležitější. Intervence z Bruselu před sedmi lety státní správu probudila a také díky tomu se podařilo rozdělit, proplatit a vyúčtovat skoro celou přidělenou částku, byť často za zbytečnosti. V této chvíli se ovšem kritika Evropské komise bagatelizuje a nikdo se tedy příliš ani nesnaží. Těžko v této chvíli říci něco určitého, třeba nakonec o nic nejde. Možná ale jde o desítky miliard.

Autor je komentátor serveru Echo24