DŮCHODCI? VYŘÍZENO, ŠKRTÁM! MINIMÁLNÍ MZDA? VYŘÍZENO, ŠKRTÁM! SOCIÁLNÍ DÁVKY? VYŘÍZENO, ŠKRTÁM! Takhle zjednodušeně by mohla vypadat jakási bilanční porada vedoucích politiků jedné naší politické strany (nebo možná více než jedné). Podle nich problém důchodců v Česku spočívá v tom, zda dostanou v příštím roce přidánu stovku, nebo dvě. Kdyby to bylo tak jednoduché, mohli bychom přidat i tři.

Jenže ono je to jinak. Důchodci, spíše řečeno senioři, potřebují něco jiného. Již téměř deset procent jich je součástí sociálních chudinských ghett. Není dostatek sociálních služeb a sociálních zařízení. Nechtějí umírat v nemocnicích. Potřebovali by nabídku menších bytů, aby mohli opustit své větší. Rádi by dostávali nabídky krátkodobých prací, které by zvládli – například v péči o další seniory. Rádi by se potkávali s ostatními. Měli by zájem o různé kulturní akce – zájezdy a jiné. Dalo by se uvést plno věcí, které by se pro důchodce daly dělat. Organizace mnohých z nich by mohla znamenat také vytvoření nových pracovních míst, protože ta se stěhují do služeb. Do jejich rozšíření by měl stát investovat neméně tak, jako do různých investičních pobídek. Současně by tak řešil možné zaměstnání matek s dětmi, zdravotně postižených, absolventů škol a mohl by tak podpořit i mnohé neziskové organizace.

A ona strana, která si myslí, že platí DŮCHODCI – VYŘÍZENO, ŠKRTÁM, by se nad tím měla velice zamyslet. Ano – zvyšování důchodů přináší možná voličské hlasy. Ale zkvalitňuje to život naší společnosti? Neměla by ona strana dát pokyn svým krajským okresním a místním organizacím, aby se zajímaly o to, co důchodce trápí, co potřebují, a jak zkvalitnit jejich život? Nejen se o to zajímat, ale také ho aktivně pomáhat zlepšit. To by důchodcům v mnoha případech pomohlo více, než jim strčit stovku a starejte se.

Minimální mzda je nástroj potřebný, jsme povinni dle různých úmluv ji dodržovat, avšak všeobecně je známo, že jde o nástroj naprosto neefektivní. Opět jako u těch důchodů. Zvýšit minimální mzdu vždy a považovat vše za vyřízené. ALE TAK TO NENÍ. Je třeba s ní zacházet velice opatrně a není jednorázovým řešením. Její zvyšování je totiž přímo úměrné zvyšování počtu nezaměstnaných nekvalifikovaných pracovníků, zejména pak mladých lidí. Zaměstnavatelé radši zaměstnávají lidi z šedé ekonomiky, dále pak zahraniční pracovníky za různých podmínek, pouze se na to nesmí přijít. A je také složité na to přijít.

S růstem minimální mzdy bychom měli také uvažovat o snížení kompletní daňové zátěže zaměstnavatelů. A opět o vytváření pracovních míst rozšiřováním služeb. Odkud na to všechno vzít? Jednoznačně úsporou státního rozpočtu všude tam, kde se jeho prostředky mrhá. A slyšeli jste nějakou politickou stranu, aby ukázala, kde se státními prostředky mrhá? Takže radši budeme volat po zvyšování minimální mzdy, což bohužel neřeší problém mnohých jiných.

Sociální dávky. Daly by se o nich napsat celé romány. Od dob hvězdných chvil Václava Klause, kdy byly tyto dávky nastaveny zcela jinak, než aby pomáhaly jednoznačně skutečně potřebným. Z jejich vyplácení vznikl moloch, v němž se pomalu nikdo nevyzná. Všeobecně se ví, že se dávky zneužívají. Řada partnerských dvojic bydlí formálně samostatně, jen aby jeden z partnerů dosáhl na příspěvek na bydlení. Problematická rodina nechá po skončení školní docházky dítě doma, i když by mohlo jít třeba do učení. Jenže po půl roce jsou sociální dávky na toto dítě vyšší, než přídavky na ně. Takových paradoxů by se našlo více.

Ale ještě se nenašel předseda politické strany, který by řekl, uděláme pořádek v sociálních dávkách. Maximálně říká, že je třeba zvýšit rozpočet ministerstva práce a sociálních věcí. Tím se zakrývá a zkresluje skutečnost. Takže dávky někdy dostávají (pochopitelně pouze v jisté části) nikoli potřební, ale lidé spekulující, kteří nechtějí dělat ani za minimální mzdu. A proč také?

Před tím vším strkají naši politikové hlavu do písku. Nebo se to snaží bagatelizovat, ne-li přímo okecat. Ono se nám to většinou daří. V úterý vyšla zpráva auditorů Evropské komise, že jsme jako země doslova zneužili miliony eur na projekty určené ke splavnění vodních cest. Nejsou splavné stále, postavený nový zvedací most na Labi v Kolíně se nezvedá, Labe stále splavněné není a většina peněz byla utracena za něco zcela jiného, než jsme proklamovali v projektech.

A takhle to děláme i ve vnitřní politice. „Potřebujeme investovat, aby se ekonomika pohnula.“ Jenže u nás se hýbe něco zcela jiného, ale většinou se nám daří to úspěšně utajovat nebo si dokonale pleteme pojmy s dojmy. Nemyslím si, že se tak děje většinou schválně. Oni to skutečně neumí.

Nyní se hodně debatuje o tom, že program pravice je u nás v podstatě vyprázdněný, Nemyslím si, že by u nás nějaká autentická pravice existovala, totéž platí i pro levici. Ale i kdyby se ti, kdož se za pravici vydávají, rozhodli vytvořit program, který by řešil alespoň výše uvedené, nic by se stejně nestalo. Oni to totiž také neumějí.

Dost tristní bilance po tolika letech a po tolika „studijních zájezdech“ našich politiků do zahraničí.