POLITIKA: Omezení imunity, pokus čtrnáctý
Což její vyjednavači ostatně předpověděli už na začátku koaličních rozhovorů: je třeba to prý schválit parlamentem rychle, než si nováčci v parlamentních lavicích na tohle komfortní opatření zvyknou. Reakce médií jsou vesměs optimistické: tentokrát by to prý vyjít mohlo, protože pro je i sociální demokracie. Její hlasy vládní koalice potřebuje, protože k omezení imunity poslanců a senátorů je zapotřebí změna ústavy.
Dodat je ovšem třeba, že jsou-li všichni pro, tak to ještě zdaleka neznamená, že zákon parlamentem hladce projde. Takových pokusů jsme tam viděli v uplynulých osmnácti letech už třináct a jen jednou jedinkrát se povedla drobná novela: v roce 2002 se dohodlo, že si zákonodárci mohou vybrat, zda jejich přestupky, například dopravní, bude řešit policie nebo příslušný parlamentní výbor. Teď chce koalice zrušit přestupkovou imunitu úplně, a chce zrušit i doživotní imunitu na trestné činy tak, aby byl poslanec či senátor automaticky postižitelný, jakmile mu vyprší mandát, aniž by mezitím běžela promlčecí lhůta.
Zatím totiž musejí podezřelého poslance nebo senátora vydat ke stíhání jeho kolegové. A to se od roku 1993, kdy si tuhle nebývale rozsáhlou imunitu zákonodárci v české ústavě nadělili, povedlo devatenáctkrát. Několikrát se naopak stalo, že senát nebo sněmovna svého kolegu podržely.
Pro veřejnost pak parlament uspořádal většinou další debatu o omezení imunity zákonodárců, připomínající dobře secvičené představení: kdekdo byl pro, jenom se na tom spolu nikdy nedohodli. Jedněm se zdál předložený návrh bezzubý, zatímco druhým zacházel moc daleko. Do ztracena vyzněl i loňský pokus zelených, jelikož ho parlament nechal spadnout pod stůl.
Dodejme, že ochrana v době výkonu mandátu sice platí ve většině evropských zemí, ovšem vztahuje se jen na pracovní náplň zákonodárců: má chránit parlamentní nezávislost před vyvíjením nátlaku zvenčí, má zajistit poslancům svobodu projevu. Nestaví je ale v žádném případě nad zákony. Naopak, voliči mají právo očekávat od svých volených zástupců, že budou zákony dodržovat. U nás jsme ale byli zatím svědky toho, že se poslanci skoro pravidelně uchylovali pod ochranu sněmovny i v případech, kdy zákon evidentně porušili.
Je to ovšem hra s ohněm: jsou to přece zákonodárci, kteří tu už dvacátý rok budují z pověření svých voličů právní stát. Přesto se někteří z nich tvářili, jako by k němu neměli důvěry co by se za nehet vešlo. Jejich líčení všemožných šikan policie, která si je z pověření politických odpůrců může na cestě do parlamentu údajně vyčíhat a tak jim znemožnit účast na hlasování, se hodilo spíš do thrilleru než do zdejší reality. Totéž platilo o obavách, že by za svou legální politickou práci v demokratickém parlamentě mohli po skončení mandátu putovat rovnou za mříže.
V nynějším parlamentu je převaha nových tváří, které se tam ovšem dostaly jen proto, že od nich voliči očekávají jiný přístup k zajetým zvyklostem české politiky. Konkrétně například, že si svůj páchnoucí rybník poslanecké imunity konečně vypustí. Bez hlasů levice to vládní koalice ovšem nedokáže a tady se jí skutečně může stát, že se jí její dosavadní válcující přístup k opozici vymstí. Poslanci by si ovšem měli uvědomit, že trucovité politické tanečky je to poslední, na co je veřejnost zvědavá.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6
