Skutečnost, že Radek John a celé vedení strany Věci veřejné si nechávají schvalovat důležité kroky "širším plénem" svých registrovaných příznivců, spoustu lidí rozčiluje. Miroslav Kalousek kvůli výsledku jejich referenda podle svých slov dokonce hrůzou nemohl spát. Ba i většina novinových komentátorů se rozčiluje, co si to véčkaři dovolili, že se zeptali na názor svých voličů, přesněji jejich zlomku. Že prý je tato "přímá demokracie" neslučitelná s tou zastupitelskou, protože politici dostali jednou ve volbách mandát a basta. Voliči mají zase na čtyři roky utrum, takže jakým právem si osobuje těch osmnáct tisíc registrovaných rozhodovat o osudu vlády.

Podívejme se na věc z opačného úhlu, aby zazněl jiný, jakkoli ojedinělý hlas:

Záměr vstoupit do vlády za vyjednaných podmínek schválily přes internet včera Radku Johnovi téměř tři tisíce véčkařů (proti bylo něco přes osm stovek). Tentýž krok včera Karlu Schwarzenbergovi odsouhlasilo pětatřicet členů výkonného výboru TOP 09, Petru Nečasovi pak dvacítka lidí z výkonné rady ODS. Které stranické vedení má tedy větší mandát? To, kterému to schválilo několik desítek nejvýše postavených členů, nebo to, které si nechalo svůj krok odsouhlasit třemi tisícovkami příznivců? Zaznívají hlasy, že to stranické vedení tvoří zvolené osoby, konkrétní, uchopitelné - nikdo už ale neříká, co by se stalo, kdyby tyto konkrétní osoby řekly NE. Zato všichni spekulují, jaké nespolehlivé a zmanipulovatelné je to internetové klikání.

V rámci jedné politické strany rozhoduje o postupu svého vedení vždy určitý okruh osob, podle toho, jaká má strana pravidla. Karel Steigerwald ve včerejší MfD toto ignoruje a naopak véčkařům přeje: "Kéž by jim to dnes zamítli. To by najednou nebyl svátek demokracie, ale velký pláč nad pitomostí." Proč ale totéž nepopřál Karlu Schwarzenbergovi nebo Petru Nečasovi? Vždyť výsledek by byl pro ještě nejmenovanou vládu stejně zničující. Copak se výkonný výbor nemůže postavit k rozhodnutí svých představitelů negativně? Plná huba demokracie, ale nakonec musí všichni dobrovolně povinně zvednout ruku a schválit to, co si dohodli na jednání jejich šéfové?

A že se dá internetové hlasování zmanipulovat? No jistě, koneckonců také se kradou hesla k bankovním kontům, jízdenky na MHD se přeprodávají na Facebooku a i ten velký Steve Jobs měl nedávno malér s hackerem, který vysával peníze z účtů na iTunes. Proč by se tedy nedalo zfalšovat nějaké pitomé referendum Věcí veřejných. Je zvláštní, že třeba v Estonsku se toho nebojí a přes internet pořádají dokonce celé volby.

Některá partaj si zkrátka udělá zasedání výkonné rady, širšího grémia nebo kongres, jiná se optá na mínění svých příznivců přes internet. Rozdíl je jen v tom, že ti příznivci nemusí být jejími členy. K takovému stavu ale stále méně početné strany beztak pomalu směřují. A navíc: internetové rozhodování není tak těžkopádné a je nesrovnatelně levnější než neustálé schůzování. Výsledky se přitom nemusí vůbec lišit.