Jak informovala ČTK, Občanská demokratická strana se rozhodla svých více než 30.000 členů nabídnout k marketingovým účelům. Už během podzimu začnou řadovým občanským demokratům chodit do e-mailů obchodní nabídky, třeba od telefonních operátorů či bank. Strana tak prý řeší nedostatek financí. ODS ovšem zároveň tvrdí, že její hlavní kancelář nedělá žádné kroky, jejichž výsledkem by byl prodej nebo převod osobních údajů členů ODS dalším subjektům.

Organizuje prý jen věrnostní program slev pro straníky. Což berme jako politicky korektní překlad věty: máme adresy, tak proč je nezpeněžit…

Za nápadem využít členskou databázi pro účely tzv. direct marketingu stojí bývalý místopředseda strany Ivan Langer. Bývalý předseda ČSSD Paroubek by jej za tento nápad jistě počastoval titulem „šibal“. Je zřejmé, že Ivan Langer byl dlouho funkcionářem strany reprezentující svobodné podnikání. Otázka ovšem je, zda si Langer také všiml, že vedle principu svobody stojí na půdorysu podnikání ještě jedna stejně důležitá entita, a to etika a odpovědnost.

Jistěže šíření obchodních nabídek přes soukromé e-maily nebo stranický intranet není činností trestnou. Konec konců, každému čas od času spadne do schránky, poštovní či emailové, nějaká ta obchodní nabídka, reklama či inzerce. Každý má právo ji využít nebo zahodit. Potíž je v něčem jiném.

Když se upisujete k nějaké smluvní spolupráci s určitým typem firem, třeba s knižní subskripcí, může se vám stát, že ve vstupním formuláři narazíte na upozornění, že vaše osobní údaje budou využity k obchodním účelům. Myslí se tím, že dáte souhlas k tomu, aby firmy navázané na vašeho kontrahenta vás daly do svého adresáře a v budoucnu vás rovněž obtěžovaly svými nabídkami. Když na něco takového narazíte, je lepší se pod takovou úmluvu nepodepisovat a rychle vzít nohy na ramena.

Některé firmy postupují podle veřejných zdrojů, třeba Zlatých stránek. Zahrnují svou oborovou nabídkou firmy podnikající v příslušné oblasti – od malířů pokojů po systémové inženýry. Tomu se nelze bránit. Extrémem by ovšem bylo, kdyby se terčem cílené reklamy distributora inzulínu staly osoby nacházející se v databázi diabetologie okresní nemocnice. To by bylo na trestní stíhání.

Jak se potom touto optikou dá nahlížet aktuální podnikavost ODS? Pochybuji, že členské přihlášky ODS obsahují ustanovení tohoto druhu: člen podpisem přihlášky do strany dává jejím orgánům souhlas, aby s jeho osobními informacemi zacházely v obchodním styku. Rozuměj: aby jeho adresu prodaly jako součást komerčního balíku movitým inzerentům, hledajícím jmenovité cíle pro své kampaně, čemuž se vzletně říká direct-marketing. Ivan Langer a další chytrolíni se mohou tvářit, že z členské databáze se stane Klub přátel poesie, to nic nemění na faktu, že reklamní firma, která tuto databázi dostane, resp. odkoupí od ODS službu spočívající v předání reklamních sdělení na dané adresy, má v ruce několik tisíc docela jasně definovaných adresátů.

Zná jejich politické přesvědčení, má představu o jejich životních hodnotách, v některých ohledech si dokáže udělat i poměrně přesný obrázek o profesních a zájmových dimenzích těchto lidí. To není náhodný soubor anonymů z telefonního seznamu, to je marketingová cílovka vskutku direktní.

Jsem dost zvědav, co na to řeknou členové ODS. Kdybych byl v jejich kůži, určitě by mi vadilo být předmětem koupě a prodeje. Určitě bych zvažoval setrvání v organizaci, která si ze mě udělala výdělečný podnik. A asi by to zacloumalo i mými voličskými preferencemi.

Domyslel tuto drobnost Ivan Langer právě teď, jen pár dnů před volbami? Nebo už jde opravdu jen o ty peníze, o něž prý jde vždycky až v první řadě?

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6