Alespoň tedy začínám mít ten pocit… Dva měsíce před volbami a hlavním předvolebním tématem ODS jako by byl jen nervózní boj proti Paroubkovi. Sebevědomí po dvacet let nejsilnější pravicové strany je v troskách; to oni bojují proti mlžům, plžům, hlavonožcům… ODS měla vždy problém postavit se ke svým vnitřním problémům čelem. Žádná z afér snad nikdy nevyústila ve vyvození osobní zodpovědnosti. Možná to nyní ODS poprvé vyzkouší a toho Béma nakonec odstaví, ale skoro bych se obával, že ani to ne.

Tak to dopadá, když se ideje a vize nahradí prachsprostým zlatokupčením. Já na bráchu, brácha na mě. Jednou ty mně, podruhé já tobě. Ruka ruku myje. Každému jeho korýtko. Mafiánské struktury, silné vazby na podnikatele, očividné tunelování… Jeden připraví půdu na vnitru, aby to všechno jistil, druhý rozehraje partii na dopravě, aby se peníze kutálely, třetí bude dohlížet na práci soudů – kdyby bylo nejhůř a nějaká kauza se před ně dostala… Pod valašským kápem kápne každému něco, a tak to má být. Žijeme přece jen krátce, co bude po nás, po tom nám může být prd a tak ideální příležitost trochu si nahrabat se nemusí opakovat každý den.

Samozřejmě, že Langer, Topolánek, Řebíček či Bém s Jančíkem mají čisté ruce. Ostatně od toho jsou tady kamarádi. Pokud už se situace neúnosně vyhrotí, přiměje se k ‚demisi‘ kamarád, s odůvodněním, že se stal obětí novinářské štvanice (Dalíkovo směšné „stáhnutí se“ do ústraní).

Kdo v té straně nese za něco odpovědnost? Začnete-li se ptát, slyšíte jen samé: ‚v souladu se zákonem.. nic neobvyklého… standardní postup… umělá kauza…‘

„Výzdoba“ pražské Jižní spojky hovoří za vše: stovky malých, tragikomických plakátků ‚VÁCLAVE, STOJÍME ZA TEBOU!‘ vystřídaly obří billboardy s usměvavým Paroubkem. I na plakátech ODS je, už skoro tradičně, Paroubek. Jakoby modrá síla neměla dost šťávy na to, aby prezentovala myšlenky… pokud tedy nějaké má. Soustředí se zatím jen na boj s nepřítelem, s cílem zesměšnit, ztrapnit, podporovat v lidech zášť, přiživit antiparoubkovské nálady (přitom, domnívám se, proti Paroubkovi je drtivá většina národa; voličstvo je, bohužel, trochu jiná sorta…).

ODS tím svým voličům vysílá jasný signál: jsme slabí, slabší, než oni… bojíme se jich. Kdo z vedení ODS má ještě odvahu postavit se před lidi a s vážnou tváří jim představit svůj politický záměr?

A tak ODS panikaří, neboť od koryt se nechce, ale na jejich místa už se tlačí oranžoví čuníci. Předvolební preference ukazují děsivou skutečnost: ODS hrozí porážka i v tradičně pravicové Praze. A tak nastal čas přemýšlet nad nejhorším: dohnat někoho k vyvození zodpovědnosti. Sám totiž nikdo neodejde. Vhodnou příležitostí se stala aféra Opencard. Tím se oklikou vracíme na Jižní spojku. Kromě Paroubka se totiž na billboardech skví právě tato nešťastná karta, o jejíž propagaci už přitom bylo dávno a dlouhodobě postaráno – a zadarmo. Dokládá to snahu magistrátu, potažmo ODS, kamuflovat až za hranici možností: hučet do lidí tak dlouho jednu a tutéž lež, až ji společnost příjme za pravdivou. Všichni přece vidí, že ten projekt je tunelem. Kam se hrabe Blanka se svými devastačními důsledky pro Prahu…

ODS údajně přemýšlí, jak se Béma zbavit. Prohrát volby v Praze, to by bylo zdrcující. ODS by ale měla přemýšlet nad tím, jak se zbavit téměř celého svého vedení, jak prosadit vůli skutečných pravicových řadových členů… jak se zkrátka očistit.

To už je víc slyšet o pirátské straně než o modrých ptácích… kde jsou? Na co čekají? Čeho si myslí, že tím dosáhnou?

Existují vůbec ještě?

Převzato z Petrkrejci.bigbloger.lidovky.cz se souhlasem autora.