Pták v novém logu ODS letí vzhůru, ovšem preference strany padají dolu. Poslední průzkum CVVM občanským demokratům přiznal šest a půl procenta. Potom sotva překvapí, že víkendový nevolební kongres modrých zaznamenali prakticky jen političtí fajnšmekři.

Předseda Petr Fiala na něm hýřil energií a nešetřil optimismem. Prý je ODS „v cajku“ a představuje stranu budoucnosti.

Podobný pocit zjevně nemá její „otec zakladatel“ Václav Klaus. V rozhovoru pro sobotní Mladou frontu Dnes občanským demokratům vytkl, že intenzivně nehrají pravicová témata: „Jestli si někteří myslí, že pravicovost par excellence je bojovat minulé bitvy s komunismem, pak to je důkaz, že s tou stranou je to horší, než jsem si myslel. Jestli za pravicovost považují primitivní pokřik, že co od Ameriky jest, to dobro jest, pak je to smutné, protože to také s pravicovostí nemá nic společného. Žádné výrazné pravicové postoje z ODS bohužel neslyším. Nevidím, že by nové vedení přišlo s natolik zřetelným projektem, který by mohl přilákat nové členy. Je to jen pokus o zachování status quo udržet si ty voliče, kteří se nemohou smířit ani s levicovými stranami, ani se stranami byznysově orientovanými, ale ani s údajnou pravicovostí TOP 09.“ Tolik Václav Klaus.

V očích exprezidenta by se ODS rehabilitovala asi jedině úspěšným tažením za vyvedení České republiky z Evropské unie. A k tomu se nemá.

Přesto je za co ji chválit. Viděno zvenčí, ODS s Petrem Fialou v čele přinejmenším tolik nezatěžuje občany svými skandály. I když to zjevně souvisí s faktem, že už se nejedná o vládnoucí stranu ani na centrální, ani na regionální úrovni.

Hlavní změna s příchodem nového šéfa proběhla uvnitř partaje. Fiala coby teoretik ví, jak by měla politická strana vypadat a o co by se měla opírat. Tudíž se zaměřil na programové priority a snažil se stmelit členy. Snad se mu též povedlo očistit ODS od kmotrů.

Za povšimnutí stojí, jak často Fiala odkazuje na svoji dosavadní pověst a na to, čeho dosáhl na univerzitní dráze. Jako politik ale výrazně nepůsobí a žádné jiné téma než vysoké školství s ním spojováno není. Svým stylem má Fiala nakročeno, aby se ODS po etapě, kdy byla vnímaná jako velká, masová strana, stala stranou pro menšinu pravicových voličů, zejména pro pravicové intelektuály, jako je on sám. Když se nutí do lídrovských gest, působí to až komicky.

A Fialovi místopředsedové? Jak poznamenal Václav Klaus, „jsou to do značné míry lidé, kteří se drží na úrovni obcí, měst, už skoro ani ne krajů. A jejich náhled do širšího prostoru absentuje.“

Dokladem Klausových slov je i to, jak ODS promarnila jednání Sněmovny o nedůvěře Sobotkově kabinetu. Posluchač debaty si nad rámec ploché kritiky Babišova střetu zájmů a socialistického vládnutí stěží zapamatuje nějakou výraznější myšlenku občanských demokratů. Vzpomene si leda na předsedovu polemiku s Vítězslavem Jandákem z ČSSD, je-li Fiala dobrým hercem, nebo na čtení novinových výstřižků, k němuž se uchýlila Miroslava Němcová.

V rozpravě vůbec nevystoupila ani jindy výrazná místopředsedkyně poslaneckého klubu Jana Černochová, jež s ekonomickým expertem Janem Skopečkem tvoří dvojici nejčinorodějších občanských demokratů. Mimochodem právě tito dva často brnkají na Klausem prosazovanou národní strunu.

To Fialovi, snad svázanému akademickou korektností, dvakrát nejde. Přesto se nelze zbavit dojmu, že jakkoliv Fiala nemá potenciál zvednout ODS nad deset procent, představuje ještě stále politika, pro něhož účel prostředky nesvětí.