Pokus Pavla Béma o kandidaturu na předsedu ODS byl omylem od samého počátku. Člověk s tak problematickým politickým renomé se rozhodl kandidovat na šéfa ODS v situaci, která se až příliš podobá někdejšímu „geniálnímu“ tahu ČSSD, která vyměnila Špidlu za Grosse. Co následovalo, víme. Gross vyrobil další skandály, na které měl už dávno zaděláno, a situaci v ČSSD ovládl Paroubek. ODS by proto výměnou Béma za Topolánka učinila onen dosti významný krok k dalšímu sebezničujícímu boji.

Určitě však stojí za zmínku, proč se tolik bývalých exponentů ODS neustále vrací k tématu „návratu ke kořenům“. Na druhou stranu, je pro ODS prospěšné, aby polemiku s Klausovou pravou rukou Hájkem (nespornou autoritou) vedl na stránkách ještě stále poměrně seriózních Hospodářských novin Marek Dalík (zcela žádná autorita a explicitní politická nula)? Nemá opravdu český premiér nikoho jiného? To bych viděl potom jako opravdovou potíž. Ke kořenům ODS by se ostatně chtěli vrátit i mnozí další, jako odpadlíci z poslaneckého klubu ODS Raninec a Schwippel či vířivkář Tlustý. Pro ně jsou těmi poněkud bájnými kořeny spíše vlastní prospěch a výhody. ODS proto skutečně stojí na pomyslném rozcestí. Buďto se na sjezdu vydá hledat ony bájné kořeny, nebo se vrátí do reality, zhodnotí, co čeští pravicoví voliči skutečně chtějí dnes a tady, a začne podle toho jednat.

Zásadní věcí k tomu, aby se ODS pohnula od volebního debaklu k možnému volebnímu úspěchu v dalších volbách, je to, co bylo Topolánkem i Bémem označeno jako „sebereflexe“. Pokud neproběhne skutečně poctivá a objektivní analýza volební porážky z října 2008, ODS bude stále jenom přešlapovat na místě. Je otázkou, zda je od vedení ODS správné hrát opět roli politiků, majících na mysli blaho státu před českým předsednictvím EU. Podobné úvahy o státotvornosti ODS byly vedeny i v čase předcházejícím a provázejícím dohodu mezi Klausem a Zemanem po volbách 1998. ODS tehdy, vedena „vyššími státotvornými zájmy“ či tak nějak podobně, uzavřela se socialisty pakt o spoluvládnutí. Zásadním cílem bylo spoluprací ODS a ČSSD připravit změnu volebního zákona tak, aby v něm bylo více většinových prvků. Skutečně byl takový zákon schválen parlamentem, poté však byl Havlem předán k Ústavnímu soudu, kterým byl odmítnut. ODS v rámci opoziční smlouvy souhlasila s parcelací státu na kraje a to už, jak to tak bývá, zůstalo. Proto je na místě obava z další „státotvornosti“ ODS v rámci předsednictví EU. Vzhledem k tomu, že na konci českého předsednictví čekají EU volby do Evropského parlamentu, výsledky v Česku ukážou, zda se ODS tato role vyplatila.

Pokud v ODS na kongresu převáží názor na pokračování vládního angažmá, měl by dle mého soudu kongres potvrdit ve funkci předsedy ODS Topolánka, protože rozdělení funkce premiéra a předsedy ODS považuji za nesprávné. Nicméně, kongres by měl v daném případě vyzvat Topolánkovo vedení k zásadnímu přehodnocení vládní politiky, které by vedlo k obnově důvěry v politiku ODS. Topolánek by měl dostat zhruba deset měsíců na to, aby dokázal, že je schopen vrátit volební preference ODS na úroveň socialistů a vyhrát evropské volby. Pokud se to Topolánkovi nepodaří, měl by na mimořádném volebním kongresu koncem září 2009 Topolánek a celé jeho vedení složit funkce a ODS by měla zvolit zcela nové vedení, které by se pokusilo uspět v řádných parlamentních volbách v červnu 2010.

(Upraveno pro NP z www.janbarton.cz)