Diskuse o tom, zda Andrej Babiš jedná diletantsky, když přebíhá mezi parlamentními stranami a nabízí ODS „účast ve vládě“, poškozují paradoxně víc ty, které oslovuje, než jeho osobně.

V pořadí „x-tá“ nabídka na jednání o vládě mezi ANO a ODS bezpochyby vyšumí do ztracena. Petr Fiala od oznámení výsledků voleb drží ODS mimo jednání o vládě a tak to zůstane i po avizovaném setkání s Andrejem Babišem. Nyní by bylo velmi obtížné - jak pro ANO, tak pro ODS - zásadním způsobem změnit systém vyjednávání. Fiala tvrdí, že Babiš má dostatečnou „zásobárnu“ stran, s kterými může uzavřít dohody o podpoře jeho vlády, takže k tomu ODS nepotřebuje. Přesto však vyzval Babiše k jednání o zahraniční politice a takovou schůzku dokonce Babiš i svolal. Po ní by se měl setkat ještě s Fialou, aby „si jasně vysvětlili“ roli ODS, což mu Fiala velmi rád splní.

Nicméně, a to je právě otázkou pro zamyšlení, zda ODS předpokládaný pobyt další čtyři roky v opozici její postavení zlepší. A o tom mám vážné a důvodné pochybnosti.

Vyjdeme-li z dosavadních zkušeností s polistopadovou politikou, ODS vznikla jako jasná proreformní strana na troskách Občanského fóra. Václav Klaus využil jedinečnost chvíle krátce po listopadovém převratu a ovládl „beztvaré“ OF, aby z něj vytvořil proreformní stranu. ODS suverénním způsobem vyhrála volby v roce 1992 a dokonce s velmi podobným výsledkem jako výsledek voleb na podzim loňského roku. Porovnejme si proto volební výsledek roku 1992 a 2017.

Situace v roce 1992 byla pro ODS příznivá zejména tím, že ODS, ODA i lidovci se přihlásili k ekonomické reformě, nejsilnější opoziční stranou byli komunisté, kteří zápasili s tím, zda se přejmenovat či ne, a další subjekty v poslanecké sněmovně byly „pidistrany“, podobně jako letos. Za pozoruhodné lze označit téměř shodný výsledek ČSSD loni a v roce 1992. Pak ale ČSSD změnila předsedu (odešel profesor Jiří Horák, předseda z „Ameriky“) a nahradil ho Miloš Zeman. Ten od počátku zahájil ofenzivní opoziční politiku (spálená země, tunelování atd.) a za další čtyři roky už měla ČSSD čtyřikrát více hlasů. A po dalších dvou letech si Zeman dokráčel pro volební vítězství (1998). ODS nejprve s Klausem a pak i bez něj dokázala dosáhnout na nejlepší volební výsledek v roce 2006 (36 %), aby po sedmi letech propadla na 7 %. ODS se udržela na politickém výsluní bezmála 20 let, lví měrou se na tom podílel jednak zakladatel Václav Klaus, tak i jeho nástupce Mirek Topolánek.

Považuji za velmi pravděpodobné, že hnutí ANO, současný politický hegemon na české politické scéně, je schopno s Andrejem Babišem vyhrát ještě minimálně jednou volby a minimálně dvě funkční období je Babiš ještě schopen dosahovat volebního výsledku kolem 30 %. K tomu, aby se ODS dokázala vrátit do postavení „catch-all party“, tj. strany oslovující všechny věkové i profesní skupiny voličů, tak potřebuje předvést něco podobného, co se podařilo Zemanovi po roce 1992. Ten však měl výhodu v tom, že se zaměřil na voliče, co v rámci ekonomické reformy ztráceli na významu, tj. zejména dělnické profese. Byl tvrdým kritikem ekonomické transformace podle Václava Klause, ale to mu vůbec nezabránilo tuto transformaci dokončit privatizací bankovního sektoru.

V současné době ale není téma, EET prostě tolik společností nerezonuje, aby na tom ODS dokázala profitovat. A co víc, ODS nemá ani opoziční politiky, tj. politiky, kteří by dokázali upoutat voliče a přesvědčit je o správnosti její politiky. Slušnost, která „sálá“ z Petra Fialy, je krásná věc, ale žádné zemětřesení v politické aréně nezpůsobí. Nepomůže ani kreslení Babišova hnutí jako „levicové“ strany. ANO je především politicky naprosto amorfní, beztvarý subjekt, který je Babišem veden k udržení svého postavení „třicetiprocentní strany“. Pokud se ekonomika bude vyvíjet pozitivně i v dalších letech, může se skutečně na výsluní udržet i po dvě volební období. ODS se musí strachovat o to, aby avizovanou slušností neodradila i ty voliče, kteří jí zatím zůstali, a kteří by „slušnost“ chápali jako neschopnost jednat a něco i dojednat. Osud ODA, a později i Unie svobody, by měl být výstrahou.

ODS tak čeká v nejlepším případě udržovací období a žádný zásadní obrat k pozici „catch-all party“, která by dosáhla na více než 25 %. Možná je to „osud“ a nic lepšího pro ODS není k dispozici. Osobně považuji nevyužití možnosti s Babišem něco podstatného dohodnout za chybu, která ODS zavírá prostor ke zvýšení jejího vlivu.