Od voleb uplynuly dva měsíce a naše země stále nemá vládu. Proč se tak zatím nestalo? Volby vyhrála ODS svým nejlepším výsledkem v historii. Má tedy právo vládu sestavit. Alespoň tak tomu zatím bylo po listopadu vždy. Vzpomeňme si jen na složitou a vyřešenou situaci v roce 1996. ČSSD tehdy umožnila vládnout občanským demokratům v koalici s 99 mandáty bez nepřijatelných programových ústupků. Dnes je však situace, bohužel, jiná.

ODS jako vítěz voleb logicky hledala a hledá takové uspořádání, které jí umožní v maximální možné míře prosadit mandát od voličů. Tedy nejen potřebné strukturální změny v ekonomice, uvolnění podmínek pro podnikání nebo třeba omezení byrokracie a prostředí pro korupci, ale i změnu autokratického stylu vládnutí. Proto jsme se s partnery dohodli na trojkoaličním projektu, který má potenciál tyto změny uskutečnit. Dva měsíce jsme se snažili přesvědčit ČSSD, že takto rozdali karty voliči, pokud se nechce jednoznačně přihlásit k vládě s komunisty.

Dva měsíce jsme aktivně přinášeli jeden kompromisní návrh za druhým, jejichž cílem bylo umožnění vzniku této vlády. Výsledek? Jiří Paroubek prohlásil, že trojkoalice narazila na zeď. Ano! Na zeď obstrukcí, destrukce, nulové tolerance a nevstřícnosti.

Sociální demokracie se chová, jako by volby vyhrála. Dodnes všechny naše návrhy vetuje a blokuje jakoukoli dohodu. Sama zatím nepřinesla jediný návrh, který by respektoval výsledky voleb. Za její nejkurióznější nápad lze považovat loutkovou úřednickou vládu na celé čtyřleté období. Anomálii, která popírá logiku parlamentního systému a nemá obdobu nikde v demokratickém světě.

K odblokování politické situace v Poslanecké sněmovně socialisté nehnuli prstem. Ani jednou nenavrhli svého kandidáta na jejího předsedu. Národu pouze předvedli nový styl „demokratického“ (ne) hlasování. „Státotvorně“ tvrdí, že chtějí jednat o programu, ovšem už předem jejich předseda prohlásil, že ODS musí hodit program do koše. Už od památného povolebního projevu pokračuje ve své agresivní a silové kampani, která tolik lidí odradila a polarizovala společnost. Vše nasvědčuje tomu, že předsedovi ČSSD jde jen o jediné. Udržet se u moci za každou cenu, přestože prohrál volby. Chce být premiérem, v nejhorším případě hybatelem nové vlády. Jeho strategií je nepřipustit existenci takového kabinetu, kde nebude mít dominantní vliv. Téměř to vypadá, že možná i proto, aby bylo znemožněno důsledné vyšetřování některých závažných kauz typu Unipetrol, Krausovo kakao nebo biolíh.

Jiří Paroubek diktuje ODS, co má dělat a v jakém formátu s ní chce jednat. Opravdu si myslí, že je to pro ODS a pro mne osobně přijatelný model chování?

Tato země nepotřebuje politické cyniky, kteří si mechanicky rozdělí moc bez ohledu na zájmy voličů. Tato země potřebuje reformy, nikoli čtyřleté přešlapování na místě. ODS k nim dostala mandát od téměř dvou milionů lidí, kteří právě očekávali kvalitativní změnu. Že bude co napravovat, ukazuje už skandální příprava státního rozpočtu, který podle podkladů vlastního ministerstva financí hrozí deficitem až 170 miliard korun. Škody napáchané socialisty nejen ve veřejných financích, ale třeba i ve zdravotnictví, se budou napravovat velmi složitě. ČSSD nabízí jen pokračování tohoto tristního stavu vládnutí.

Každé řešení, které naději na potřebné změny ve společnosti uchová, je dobrým řešením, a naopak. Tím se budu řídit v následujícím období.

Pokud Jiří Paroubek opakovaně nehodlá umožnit existenci trojkoaličního projektu, nabízíme menšinovou vládu, ovšem pouze za podmínek tolerance všech parlamentních stran kromě KSČM. Dvoustrannou dohodu jen s ČSSD vylučuji, jelikož k ní nemáme mandát ani od voličů, ani od členské základny.

Přes naše výhrady k postojům ČSSD je nám jasné, že s ní musíme a chceme nadále seriózně jednat o východisku z dané situace. Velí nám k tomu odpovědnost za důsledky několikaměsíčního nevládnutí, které hrozí přejít ve vleklou ústavní krizi. Považujeme za nezbytné co nejdříve zprovoznit Poslaneckou sněmovnu a dospět ke jmenování nové vlády. Z této generální dohody ovšem nemůžeme vyloučit naše koaliční partnery, neboť my nerozdáváme rány pod pás.

Pokud Jiří Paroubek nepochopí, že prohrál volby, a nemůže si proto nadále jednostranně diktovat podmínky, bude nejčistším politickým řešením nové rozdání karet v předčasných volbách. Mělo by být doprovázeno takovou změnou volebního zákona, která znemožní vznik patových situací.

Lidové noviny. 7. 8. 2006

předseda ODS