Miroslava Němcová, místopředsedkyně Poslanecké sněmovny a donedávna i ODS, definovala v sobotním tisku poměrně přesně současnou situaci vlastní strany a otázku jejího budoucího směřování – má jít ODS do rizika předčasných voleb či do rizika spolupráce s Paroubkem? Potenciální rozkol lze generalizovat – spor idealismu s realismem, oddanosti (pravicovým) principům a reakcí na reálné podmínky.

Quo vadis, ODS?

Je složité odpovědět na otázky jednoznačným slovem. Potvrzuje se pozice České republiky obecně jako země rozpolcené mezi příslušností k Západu a sounáležitostí se Slovany. Do sporu se dostává západní racionalismus a pragmatické uvažování a slovanská horkokrevnost a hlas spíše citu. A není to jen problém ODS. Sociální demokracie rovněž prochází myšlenkovým vývojem a rozhoduje se, zda zvolí třetí cestu Tonyho Blaira nebo spíše populismus Smeru a hru na strunu pro-komunistickým voličům. O reformě KSČM netřeba mluvit, tento spor je ještě trvalejší než v případě ČSSD. A ideové rozpory v KDU-ČSL jsou rovněž již delší dobu zrcadleny ve spory sociální a tradičního (pravicového) konzervatismu.

Jakým směrem by se měly strany vydat? Všechny jsou součástí českého politického prostoru, a proto by aplikace jakýchkoliv konceptů zvnějšku nebyla vhodná. Přinesla by pouze vynechání kroku, kterým musí strana v uvědomování si vlastní identity projít, což by v závěru popřelo cíl, k němuž by se strany chtěly dostat.

Svojí exkluzivní spoluprácí s britskými konzervativci, resp. labouristy a německými socialisty, resp. EPP-ED, resp. čínskými, ruskými a kubánskými komunisty dávají strany najevo, jakým směrem se chtějí vydat. Proti tomu nelze nic namítat. Varuji jen před iluzí, že převezmeme-li vše od britských konzervativců, budeme rázem jako oni.

Východisko pro ODS

Ale zpět k původnímu tématu. Jaké je nejschůdnější východisko pro ODS? Vzít si z obého něco. Politická realita staví ODS do situace dohodnout se s ČSSD, nyní jde však o to, co bude mezi stranami dohodnuto a zda se podaří ODS zachovat si tvář. Topolánek a spol. by měli zůstat na svých principech a nepolevovat z programových zásad, který by se měly promítnout do vládního programu. Zároveň by si měli uvědomovat své výsadní postavení vítěze voleb a určovat rozdělení moci ve vládě. Bude-li ČSSD významně zasahovat do těchto privilegií ODS, měla by spolupráci ukončit a usilovat o předčasné volby.

Tento scénář by představoval kombinaci jak ideového, „slovanského“, tak racionálního, „západního“ způsobu vedení politiky. Důležité je, aby ani jedna složka výrazně nepřevážila nad druhou – poté by došlo k zabetonování politické scény a hrozbě polarizace stranicko-politického systému, v opačném extrému pak degradaci politiky na technologii moci a pouhé rozdělování křesel. Z tohoto důvodu je reflexe současného stavu ODS v podání Miroslavy Němcové cenná, neboť podněcuje o těchto záležitostech diskutovat, což je pro každou stranu přínosné.

výkonný redaktor CEVRO Revue