Vedení ODS by mělo po neúspěchu v prezidentských volbách zahájit diskusi o dalším směřování strany. Shodla se na tom oblastní rada ODS v Praze 4. Podle jejího prohlášení připadá v úvahu i svolání mimořádného celostátního kongresu. Kritika zaznívá i z jiných krajů, podle místopředsedy středočeské ODS Raduana Nwelatiho by se vedení ODS mělo zamyslet nad vnitřním fungováním strany a programovými prioritami.
Místopředseda Senátu a prezidentský kandidát ODS Přemysl Sobotka dostal v prvním kole 2,46 procenta hlasů a z devíti kandidátů skončil na předposledním místě. Oblastní rada ODS v Praze 4 v prohlášení uvedla, že prohru v prezidentských volbách považuje za jednu z posledních možností jak nastartovat interní diskusi o dalším směřování ODS. To, že by vedení ODS mělo na neúspěch svého kandidáta Přemysla Sobotky reagovat, si myslí i Nwelati. "Ten výsledek ODS je katastrofa," poznamenal. Problémy ODS podle něj začaly za předsednictví Mirka Topolánka a vedení se s nimi dodnes nevypořádalo. "Mimořádný kongres má možná smysl, ale nemá cenu ho svolávat během dvou měsíců, když jsou emoce ještě hodně silné," dodal Nwelati. Starosta Trutnova a bývalý senátor Ivan Adamec (z ODS) pro ČTK řekl, že propad kandidáta ODS v prezidentských volbách považuje za velmi vážnou věc. "ODS v několika posledních volbách neustále propadá, je to věc k zamyšlení a rozhodně nesdílím optimismus vedení strany, že se vlastně nic neděje," řekl Adamec.
Dodal, že vedení strany by mělo přijmout v souvislosti s výsledky voleb politickou odpovědnost. "Je to realita. ODS přestává být zajímavou stranou pro českou veřejnost," řekl Adamec.
Václav Klaus v rozhovoru pro Právo k výsledku 1. kola prezidentské volby řekl: "Byla to strašlivá prohra ODS, vyhrála dominantně levice. Jsem z toho smutný. ODS tyto volby zásadním způsobem podcenila. A jestli někdo z nich bude říkat, že to udělali schválně nebo že těmto volbám nepřikládají tak velký význam, myslím, že to není pravda. Jestli nechal všechny chladným výsledek krajských voleb před několika měsíci, tohle je druhá věc v řadě, ze které by mělo něco vyplynout."
Není to zdaleka první volání po transformaci nebo aspoň sebereflexi prozatím ještě nejsilnější pravicové strany. První pokus o reformu provedl po odchodu Václava Klause z jejího čela v roce 2002 nový předseda Mirek Topolánek. Ten tehdy uspěl s "rozkračovacím" programem podle receptů španělského centristy Aznara. Jakmile se ale měl vyrovnat s vládní odpovědností, ve funkci premiéra i předsedy strany fatálně propadl. Jedním z důsledků tohoto selhání byl i fakt, že si za nejbližšího spolupracovníka, a tedy logického nástupce vybral dnešního předsedu ODS Petra Nečase. Kdo Nečase zná déle než od předloňska, ví, že je to politik velice váhavý, nebojovný, vždycky byl dobrým a užitečným nositelem čísla 2, a to i za Klause. Nikdy ale neměl schopnosti na to být číslo 1. V sociální demokracii byl takovou postavou za Zemana i po Zemanovi Vladimír Špidla.
Nečas dopustil, aby se ODS totálně rozplizla ve smyslu strážce ideologických hodnot, na nichž vznikla, tedy ochránce soukromého vlastnictví, volného trhu, osobních svobod a odpovědnosti. Z ODS se už za Topolánka stal výtah k moci, který vezme do kabiny každého, kdo je pragmaticky využitelný. Tehdy to byli zelení, za Nečase pak Věci veřejné. Obě vlády, Topolánkova i Nečasova, se po celé své období pohybují na tenkém laně nad propastí vládní krize. Vzájemná nedůvěra a řevnivost mezi členy koalice je odpudivá a dopad na důvěru veřejnosti vůči lídrovi této nesourodé bramboračky je drtivý.
Těžko říci, co čeká ODS dál. Ať už usedne na Hradě kdokoli, stranu čeká buď vleklá, ale čím dál zřetelnější sepse ústící v totální rozklad a zánik, nebo velmi důkladná sebereflexe doprovázená bolestivými příznaky – personálními tanci s rizikem přehmatů na jedné straně a nevyhnutelným odchodem aspoň na jedno období do opozice na straně druhé. Především však to poslední by mohlo ODS zachránit, oživit a ozdravit. A patrně právě a pouze to, nic jiného.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6