Kdyby šlo o sportovní klání, dalo by se říct, že tradiční strany dotahují únik nových protestních hnutí. Zatímco Okamurův Úsvit přímé demokracie se v průzkumech voličských preferencí propadl pod pětiprocentní hranici a Babišovo ANO naráží na amatérskou personalistiku, dvě tradiční partaje si posvítily na své slabé stránky.

Sociální demokraté se pokusí v referendu rozhýbat pasivní členskou základnu a ODS se otevírá nestraníkům, nezávislým osobnostem i občanským iniciativám.

Předseda občanských demokratů Petr Fiala se již před časem pokusil navázat spolupráci s konkurenční TOP 09 a urovnat vztahy se svými předchůdci Václavem Klausem, Mirkem Topolánkem a Petrem Nečasem. Zároveň ale představil tým svých nejbližších spolupracovníků, v němž se objevila řada nových tváří.

Lidé, kteří denně nesledují posuny v útrobách ODS, tak mohli být překvapeni, když se v pátečních Lidových novinách dočetli kritiku na adresu ministra kultury Daniela Hermana z pera odborného mluvčího ODS pro resort kultury Marka Pokorného. Ten byl léta ředitelem Moravské galerie v Brně a dnes šéfuje ostravské galerii Plato – platformě pro současné umění.

Zatěžkávací zkouškou léčebné kúry naordinované Fialou budou podzimní volby. V deseti ze sedmadvaceti obvodů se chystá dohodnout s TOP 09 na tom, že kandidáta tam postaví jen jedna z nich. Příkladem může být levici nakloněné Rakovnicko, kde senátoruje ministr školství Marcel Chládek a jemuž ODS našla vyzyvatele ve známém řediteli gymnázia.

Na těsnější techtle mechtle si zatím tyto strany netroufají, mimo jiné kvůli rozporům v zahraniční politice. Avšak časem, až třeba zjistí, že doba pravicové politice nepřeje, budou muset uvažovat o ještě více koordinovaném postupu.

V komunálních volbách se zase občanští demokraté poohlížejí i po nestranících z řad umělců, sportovců či lokálních opinion lídrů. Ostatně též Fiala začínal – a bylo to teprve nedávno – jako nezávislý na sněmovní kandidátce. V tisku proběhl příklad Olomouce, kde z pětačtyřiceti nominantů ODS nabídne dvanáct bezpartijních, což je o to pikantnější, že ono město dalo české politice velmistra zákulisních her Ivana Langera.

Jenže je skutečně ODS úplně jiná, než byla před rokem či dvěma? Minulý týden vyšel v Lidových novinách také zajímavý rozhovor, jehož ústředním aktérem byl Roman Jurečko. Tento významný regionální představitel ODS na Plzeňsku, kterého Mirek Topolánek druhdy pasoval na jednoho z kmotrů ve straně, na rozdíl od svého oblíbence Jiřího Pospíšila, zůstává, ale stahuje se z první linie.

Některé kolegy tím asi potěší. Zároveň ale stihl zkritizovat intelektuální tvář ODS a vyjádřit pochyby, zda je Petr Fiala skutečně tím, kdo rozhoduje. Na otázku, kdo jiný by to byl, pak Jurečko odpověděl: „Podle mě největší současnou figurou strany je Pavel Blažek. V rozhodování je to fenomén.“

Od Jurečka to nepůsobí jako úmyslný polibek smrti. Prostě jen pochválil muže, který uvažuje podobně jako on a stále se drží v nejvyšších partajních patrech. A ačkoli je Jurečkou obdivovaný Blažek právník, vysokoškolský učitel a bývalý ministr spravedlnosti, typický je pro něj zemitý způsob komunikace, stejně jako nadání pohybovat se v příšeří kuloárů. Připomíná spíš éru halasného Topolánka a všemi mastmi mazaných komunálních šíbrů.

Asi bude ještě lepší si počkat, kdo a kam ODS povede. Nic to ale nemění na skutečnosti, že její pozvolné otevírání se může mít pozitivní efekt nejen na modrou družinu, ale i na další politické formace, které si v minulosti zvykly na falešné tóny, jež nezřídka vyluzují.