aneb Největší úspěch ministra kultury

Kdyby premiér Bohuslav Sobotka na podzim loňského roku vyšel vstříc požadavku prezidenta republiky Miloše Zemana, hodnotil by nyní práci ministra kultury s někým jiným než s Danielem Hermanem.

Toho hlava státu po ministrově setkání s dalajlámou označila za člověka, který poškozuje zájmy této země a volala po Hermanově odvolání. K Zemanovu návrhu přispěla rovněž kontroverze týkající se příslibu udělení vyznamenání Hermanovu strýcovi Jiřímu Bradymu a jeho opomenutí v seznamu těch, které Miloš Zeman oceňoval na Hradě 28. října.

V té době se Daniel Herman zapsal do širšího povědomí veřejnosti. V její části jeho spor s Milošem Zemanem vyvolal sympatie. Kdyby se tehdy konaly sněmovní volby, mohl Daniel Herman přispět lidovcům k zajímavému výsledku v hlavním městě. V něm se po rozpadu koalice se Starosty a nezávislými nakonec velmi pravděpodobně stane volebním lídrem KDU-ČSL.

Sázka na jeho osobu se zdá logická. Jako ministr by měl patřit ke známým tvářím. Od jeho setkání s dalajlámou a od peripetií kolem Jiřího Bradyho už přece jenom uplynulo několik měsíců.

Pozornost veřejnosti směrem k Danielu Hermanovi opadla a nezdá se, že by ji jako ministr kultury uměl nějakým jiným způsobem oživit. Dokazují to i průzkumy veřejného mínění, ve kterých mu v pomyslném žebříčku popularity patří spíše spodní příčky mezi ministry Sobotkovy vlády.

O tom, že zatím nijak výrazně nevybočil z řady, alespoň co se vedení resortu týká, svědčí i premiérovo hodnocení. Působení Daniela Hermana v čele ministerstva kultury nepovažuje Bohuslav Sobotka ani za mimořádný úspěch, ani za výrazný propadák.

Odpovídá tomu pochvala za čerpání evropských fondů a naopak upozornění na to, že Herman neprosadil památkový zákon, nebo zákon o veřejnoprávní instituci v kultuře. Nejsou to témata, která by ve veřejnosti vyvolávala emoce a která by mohla ovlivňovat Hermanův úspěch nejenom ve vládní funkci, ale především v blížících se sněmovních volbách.

Při pohledu na práci ministra kultury lze například jen obtížně objektivně zhodnotit, jak výraznou měrou přispěl k růstu platů v tomto resortu. Nakolik je to výsledek ministrovy iniciativy a nakolik důsledek ekonomického růstu a tím i většího přílivu peněz do státní pokladny.

I když v souvislosti s vynakládáním peněz ze státního rozpočtu lze tvrdit, že transfery do tohoto resortu usnadňoval přátelský vztah Daniela Hermana s dnes už bývalým ministrem financí Andrejem Babišem.

Také on patrně přispěl k tomu, že by Daniel Herman mohl ve své funkci přeci jenom vyřešit jeden problém, který zajímá veřejnost. Je jím odkup vepřína v Letech, který narušuje pietní místo koncentračního tábora. Vzhledem k tomu, že byl spojován s Romy a každá diskuse kolem něj vyvolává kontroverze, je otázkou, zda případné dotažení odkupu vepřína přinese Hermanovi spíše kladné nebo záporné body?

Pro očekávaného volebního lídra KDU-ČSL v Praze totiž není podstatné, zda ho pochválí premiér Sobotka, ale jak na Hermanovy kroky ve vedení resortu kultury reaguje veřejnost, chcete-li voliči.