Měsíc jsme netrpělivě čekali, zda, kdy a jak se nemocný prezident Miloš Zeman vyjádří k výsledkům sněmovních voleb a sestavování nové vlády. Stalo se. Z rozhovoru pro Frekvenci 1 jde usuzovat, že je hlava státu zpátky ve hře. Přesto se lékařské konzilium, které na Zemana dohlíží, vyjádřilo, že mu zdravotní stav neumožňuje naplno pracovat. Pochybnosti tedy rozptýleny byly i nebyly.

Potěšitelné je, že se prezident subjektivně cítí lépe. Myslí a mluví mu to jako kdysi. Také už víme, co Zemanovi je. Člen konzilia profesor Pavel Pafko v pátek Českému rozhlasu potvrdil, že jde o cirhózu jater, onemocnění, které může mít různý průběh a které podobně jako cukrovku není možné zcela vyléčit. Lékaři z Ústřední vojenské nemocnice se každopádně postarali o to, aby prezident díky zvláštní výživě zesílil a zbavil se některých průvodních jevů choroby.

Nyní už Zeman leží na běžném lůžku. Sám plánuje, že by příští vládu jmenoval na zámku v Lánech, nicméně členové konzilia odhadují, že ještě minimálně nějaké tři čtyři týdny stráví ve Střešovicích.

Těžko říct, nakolik tyto informace uspokojí senátory, kteří jako první spustili debatu o aktivaci článku 66 Ústavy ČR, který po dobu, kdy není prezident s to vykonávat své povinnosti, je převádí na předsedu vlády a předsedu sněmovny. Šéf horní parlamentní komory Miloš Vystrčil se vyjadřuje opatrně a čeká na další vývoj včetně podkladů od lékařů, připouští ale, že na článek 66 nedojde. Někteří senátoři by jej ovšem zatím k ledu nedávali. Zajímá je, co znamená, že Zeman nemůže naplno pracovat, a jaký rozsah funkce reálně zvládne.

Na tuto otázku medicína odpověď dát ale neumí, je to věc zcela individuální. Měli bychom si vystačit s tím, že prezident je opět veřejně činný, kousavý jako vždy a připravený konat v souladu s úkoly, které mu ústava dává. Demisi odcházející vlády může dostat korespondenčně, jednat s lídry stran může prostřednictvím telefonu nebo videokonferencí, touto cestou by jistě šlo vedle písemného stvrzení i jmenovat čerstvého premiéra. No, a se jmenováním ministrů by se vidělo.

Ve srovnání se dny, kdy jsme ani nevěděli, jestli je Zeman vůbec při vědomí a jestli za něj neúřaduje někdo jiný, došlo k výraznému posunu. Dokonce i prezidentská kancelář je sdílnější a neprokládá už mlčení žalmy. Přesto by nebylo od věci uvést do souladu zprávy, které k nám proudí od optimistického prezidenta, jeho spolupracovníků a o poznání zdrženlivějšího, nebo dokonce skeptičtějšího konzilia. Už proto, aby jedna část veřejnosti neměla pocit, že je prezidentovi křivděno, a druhá, že na ni Hrad šije boudu.

Úplně stačí zmatek v tom, kdo má k Zemanovi přístup, když je nemocnice kvůli koronaviru pro návštěvy uzavřená. Kancléř a rodina prý ano, předseda vlády ne – a také to Andrej Babiš těžce nese. K jiným pacientům přitom nesmí nikdo.

Není vůbec snadné vládnout ze špitálu. Pokud prezidentovi hrozí, že v něm zůstane na delší dobu, a přitom bude trvat na tom, že chce pracovat, mělo by se najít technické a organizační řešení, které budou akceptovat ústavní činitelé i zdravotníci.

Další možnost zmínil profesor Pafko, který s odkazem na historii připomněl, že zařídit jde ledacos, nejen přestěhovat prezidenta s lůžkem a částí personálu, ale klidně i s operačním sálem.

Je vlastně podivné, že neexistují scénáře, jak podobnou situaci řešit. Chaos, který sledujeme u nás, by kolem amerického, francouzského nebo rakouského prezidenta jistě nenastal.

Autor je politický analytik