... pes je zakopán v premiérské pracovně

„Komunikace není ideální, je potřeba komunikovat jasně a zřetelně. Já to dělám, já nejsem ministr zdravotnictví,“ uvedl ve čtvrtek premiér Andrej Babiš (ANO). Má pravdu v tom, že v čele resortu zdravotnictví stojí někdo jiný – jeho kolega z hnutí ANO Adam Vojtěch. Je ale otázka, jak dlouho ještě bude.

Nejde ani tak o to, že po Vojtěchově hlavě volá část opozice. Mnohem důležitější je, jak byl premiérem už poněkolikáté uvržen do role školáka v oslí lavici. Jak dlouho to bude ještě snášet? Co na to jeho důstojnost?

Skončit by mohl i rukou Andreje Babiše. Ten si jej ale podle kuloárních zdrojů ve vládě hýčká pro situaci, kdy bude silný tlak na vládní rekonstrukci zvenčí – a nemusí se to přímo týkat zápasu s koronavirem, spíš koaličních vztahů, nebo nálad ve společnosti.

Adam Vojtěch je ministrem od 13. prosince 2017. To je u horké židle na zdravotnictví úctyhodná doba. Babišovu důvěru si získal už dřív. Jako schopný analytik a expert na právo a management ve zdravotnictví.

Kdo se s ním potká, zpravidla z něj získá dojem mladého, klidného, slušně vychovaného muže, který svěřené oblasti rozumí. Dokáže naslouchat i hovořit. Je rozený diplomat, což se mu hodilo při hašení sporů týkajících se jednotlivých zájmových skupin ve zdravotnictví.

V konfliktech si nelibuje, problémy má ve zvyku řešit v tichosti a smírně. Za tím, že neprojevuje větší politické ambice, a drží se jen svěřeného resortu, může být opatrnost. Stejně jako nechuť k vedení politických válek. Odvrácenou stránkou toho ale je, že mu chybí zastání. Prostě – nevybudoval si podpůrnou mocenskou síť a je vydán napospas Babišovi.

I v mezinárodním srovnání ministrů zdravotnictví by Vojtěch nejspíš patřil k těm lepším. Skandály se mu – až na někdejší spolupráci s kontroverzním lobbistou Tomášem Horáčkem – vyhýbají, ústa si na špacír nepouští a drží se doporučení expertů.

Nežádá si ale epidemicky vyhrocená doba ministra, který umí bouchnout do stolu a v případě potřeby srovnat do latě zdravotníky, hygieniky, úředníky i laické politiky?

A hlavně ministra s přirozenou autoritou u odborníků i občanů? Však se také už na jaře spekulovalo, nevystřídá-li ho Roman Prymula. Co není, může být. Pokud by současného vládního zmocněnce pro vědu a výzkum ve zdravotnictví nehendikepovaly stejné důvody, kvůli kterým jako náměstek zápasil s bezpečnostní prověrkou.

Vojtěch by odchod jistě unesl. Jeho loajalita k Babišovi vyplývá z příležitosti, kterou od něj dostal. Navíc je mladý a větší část profesní kariéry má ještě před sebou.

Je tu ale jedna potíž. Vojtěchovým odchodem by se změnilo jen málo. Premiér Babiš otevřeně říká: „Mám zájem, aby se náš život vrátil do původních kolejí, abychom nezničili společenský, kulturní, sportovní život.“

A protože dá na názory zvenčí, vesměs šířené na sociálních sítích, přizpůsobuje se jim. Hlas nervózního voliče je pro něj víc než hlas epidemiologa. Zatímco Vojtěch tlumočí názory specialistů na nákazy, Babiš naslouchá třeba hudebním a divadelním producentům, kteří si u něj podávají dveře.

Za rouškový chaos nese odpovědnost Adam Vojtěch. Dva dny po sobě svolal tiskovku a na každé se jeho vyjádření lišila. Andrej Babiš ale situaci nezachránil, jen zkomplikoval.

Jeho tlak zjevně nesouvisí s vývojem epidemie, ale s předvolební kampaní. Covid má smůlu a musí počkat, teď jde o hlasy. Za těchto okolností je jedno, kdo sedí v ministerské kanceláři. Pes je zakopán v premiérské pracovně.

Autor působí na Masarykově demokratické akademii (blízké ČSSD)