30.9.2020 | Svátek má Jeroným, Ráchel


POLITIKA: Odborníci útočí

29.6.2013

"A co má být? Každé noviny někomu patří! To je normální." Tak mnozí zareagovali na zprávu, podle které už miliardáři Andreji Babišovi nestačí týdeník 5+2 či slovenské Hospodářské noviny, ale rovnou koupil silnou mediální skupinu Mafra, do jejíhož portfolia patří deníky Mladá fronta Dnes, Lidové noviny, internetový server iDnes či televize Óčko.

Celému obchodu ale na zajímavosti dodávají souvislosti, v nichž proběhl.

V říjnu 2011, když pan Babiš představoval své politické hnutí ANO, v deníku Právo uvedl: "Čekám útoky ze všech stran. Společný nepřítel často sjednotí i bývalé velké nepřátele. Hlavní problém je přístup k médiím; i v těch probíhá vlastnická koncentrace a některá jsou samozřejmě i pod vlivem politiků." Tolik Andrej Babiš, vzhůru stoupající politik s vlastním vlivným mediálním domem. K čemu jej použije? K vyrovnání šancí svých se šancemi konkurence oslovit voliče prostřednictvím sdělovacích prostředků? Nechme se překvapit. Jakkoliv si Babiš zatím nezaslouží, aby mu byly malovány rohy, poznámky o berlusconizaci českého politického a mediálního prostředí neberme na lehkou váhu.

Andrej Babiš je zastáncem manažerského řízení státu. Chce, aby byl výkonný, šlapající jako hodinky. Tak to zná z byznysu. Proto se jeho projekt snaží do svých řad lákat především špičkové odborníky.

A jsme u jednoho z nejčastěji používaných slov posledních dnů. Dosud se odborníky nejhlasitěji zaklínaly štiky v politickém rybníce, jakými jsou pánové Babiš či Okamura. Dnes ale vládu plnou odborníků na pokyn prezidenta Zemana skládá i Jiří Rusnok. Podprahově je nám podsouváno, že politici selhali, a proto je zapotřebí povolat do služby experty. Nemalá část veřejnosti nadšeně tleská a vůbec jí nevadí, že skutečnost je trochu jiná.

Selhání jedné strany či jedné vládní koalice ještě není selháním politiky a politiků obecně. Ovšem řešení vládní krize na politickém základě zabránil sám prezident Zeman, když obešel parlament a subjekty v něm zastoupené a zavelel ke vzniku tzv. úřednické vlády, které však schází legitimita a jejíž členové neprošli "peklem voleb" - abych použil sousloví, jež se v minulých měsících stalo na Hradě populárním. Za normálních poměrů se v normální zemi vláda zodpovídá Sněmovně, u nás bude chodit na kobereček k prezidentovi. A můžeme jen doufat, že Miloš Zeman nebude napínat ústavu na skřipci tak vytrvale, aby nám zde vládly kabinety bez legitimity a důvěry poslanců třeba až do řádného termínu voleb.

Pomiňme, že slova o vládě odborníků jsou do značné míry jen marketingovou fintou. Lidé jako Jiří Rusnok, Martin Pecina, Marie Benešová či Jan Kohout jistě své kvality mají, stále jsou to ale staré známé rybky z politických kádí.

Nelze však vyloučit, že veřejné mínění podlehne iluzi, že jde o ony toužebně očekávaná nezávislé, poctivé a obětavé odborníky. Pak bude zajímavé sledovat, zda se s jejich jmény nesetkáme i v příští volební kampani. V té, kde budou mimo jiné figurovat odborníci vedení mediálním magnátem Andrejem Babišem. Může s tím být spousta legrace: všude samí experti a manažeři, jen politika abys pohledal. Jedni se budou opírat o prezidenta, druzí o významná média. Potom už jen bude scházet, aby někdo navrhl vyměnit model stranické soutěže za korporativistický systém, čehož se dotkl již Miloš Zeman, když vyjádřil záměr, aby se v Rusnokově vládě potkali zástupci zaměstnanců se zástupci zaměstnavatelů.

V říjnu 2011, když pan Babiš představoval své politické hnutí ANO, v deníku Právo uvedl: "Čekám útoky ze všech stran. Společný nepřítel často sjednotí i bývalé velké nepřátele. Hlavní problém je přístup k médiím; i v těch probíhá vlastnická koncentrace a některá jsou samozřejmě i pod vlivem politiků." Tolik Andrej Babiš, vzhůru stoupající politik s vlastním vlivným mediálním domem. K čemu jej použije? K vyrovnání šancí svých se šancemi konkurence oslovit voliče prostřednictvím sdělovacích prostředků? Nechme se překvapit. Jakkoliv si Babiš zatím nezaslouží, aby mu byly malovány rohy, poznámky o berlusconizaci českého politického a mediálního prostředí neberme na lehkou váhu.

Andrej Babiš je zastáncem manažerského řízení státu. Chce, aby byl výkonný, šlapající jako hodinky. Tak to zná z byznysu. Proto se jeho projekt snaží do svých řad lákat především špičkové odborníky.

Selhání jedné strany či jedné vládní koalice ještě není selháním politiky a politiků obecně. Ovšem řešení vládní krize na politickém základě zabránil sám prezident Zeman, když obešel parlament a subjekty v něm zastoupené a zavelel ke vzniku tzv. úřednické vlády, které však schází legitimita a jejíž členové neprošli "peklem voleb" - abych použil sousloví, jež se v minulých měsících stalo na Hradě populárním. Za normálních poměrů se v normální zemi vláda zodpovídá Sněmovně, u nás bude chodit na kobereček k prezidentovi. A můžeme jen doufat, že Miloš Zeman nebude napínat ústavu na skřipci tak vytrvale, aby nám zde vládly kabinety bez legitimity a důvěry poslanců třeba až do řádného termínu voleb.

Při souhře popsaných tlaků by mohl parlamentní demokracii brzy zvonit umíráček. Proto věrozvěsty státu řízeného odborníky nepodceňujme, ať už se jmenují Miloš Zeman nebo Andrej Babiš.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.