President Klaus nemohl přesilu povalit. Hrál proti soupeři i rozhodčímu, navíc na cizím hřišti. Přesto neprohrál. Výsledek zcela jasný a určený dopředu, ale nemohl být jiný než ten, že klub senátorů ČSSD se ihned po debatě jednomyslně usnesl, že je president Klaus nepřesvědčil a budou volit Švejnara.

Žádné pravdivé a objektivní hodnocení odpovědí od přítomných senátorů jsme neviděli ani neslyšeli. Ani zaváhání v předem přesně stanoveném scénáři. Pečlivě a na míru šité dotazy pro jednoho z kandidátů směřovali právě a jenom k napadání jeho protihráče. Pokud senátoři přece jenom tápali, pak hlavně v tom, když nebyli schopni ani přečíst, případně zformulovat předem připravený dotaz. Vystoupení a celkový projev senátorů neustále vracelo až hrůznou myšlenku, kdože nás to reprezentuje a koho někteří z nás volili.

Dotazy pokládané v debatě měly dost málo společného s volbou prezidenta, směřovaly pouze k tomu, aby jednomu z kandidátů jakoby napovídaly, zatímco druhého měly potopit.

Zvláště - jak jsme slyšeli - když pravidla tak byla stanovena,že. Zvolená taktika ale paradoxně vedla k opaku.

Také v pohledu na další věci šlo pouze o názorový střet, nic víc, nic míň. A názory obou pánů jsou všeobecně známé. I když se jeden z nich, zřejmě pod tíhou domácího prostředí, neváhal potupně navléknout do kostýmu ze šatny tazatelů.

V plejádě důležitých dotazů mohla být rovněž položena otázka, zda se kandidátům líbí víc Slunce či Měsíc. Pro vhodnost vykonávat funkci presidenta věc stejně zásadní. Pokud ovšem nebudeme vycházet z faktu, že, čistě ,teoreticky, „sluneční tazatelé“ budou tleskat odpovědi, která přitaká Slunci, zatímco „měsíční“ tazatelé poděkují za souhlas Měsíci.

Prakticky, jak vidět, to ale dopadá tak, že i možní vyznavači Slunce na příkaz chválí a volí Měsíc.

Samotní kandidáti částečně překvapili: prezident Klaus si duel užíval, pokud byl kousavý, tak především v obraně, pan Švejnar byl naopak nečekaně útočný až agresivní, což ale neznamenalo převahu, naopak.

Debata proběhla, to je jediný její přínos. President Klaus přesvědčil, že se jí nebál. Pan Švejnar nám naopak zase ukázal, že takhle, i když po americku, asi ne.

Neposlouchejme hodnocení duelu jednotlivými politiky, ti ho budou hodnotit podle barvy dresu. I když můžeme chápat pani senátorku za ČSSD, nadšeně s kyticí růží hlásající Švejnar ano, Klaus ne, vytvořme si raději svůj vlastní názor.

Stačí když se v klidu na debatu podíváme. Po zhlédnutí budeme sami a bez nápovědy vědět, jakým způsobem bychom volili, kdyby byla přímá volba hlavy státu. Doufejme, že nám to politici umožní, a ušetří nás tak sledování jejich zbytečných dotazů a průhledné hry.