Miloš Zeman je nyní, stejně jako Fernando Alonso, můj člověk

A přesto byly roky, kdy jsem oba nesnášel, ba dokonce nenáviděl. To je ale moc silný výraz, nenávidět se dají věci jako třeba teplé pivo, slabé auto nebo chladná ženská. Pro vztah k Zemanovi i k Alonsovi bych ale nejraději zůstal u výrazu "nesnášel".

Nesnášel jsem ho tak, že na jaře roku 2002, když se chystaly parlamentní volby, jsem si vsadil celých 8 eur, tedy 200 Kč na výhru ČSSD se slovy, že doufám, že ty peníze prohraji. Bohužel jsem je neprohrál, a tak jsem sázkový lístek dal potěšené dcerušce, ať tu prokletou výhru někdo prolije nealkoholickým hrdlem. Pravda, Zeman tehdy již v čele ČSSD nestál, ale byl to on, kdo ji vydrápal až na samý vrchol. A že to tedy bylo Zemanovo show, i když režii měl Šlouf.

Fernando Alonso je naprosto jiná liga. Mladý, špičkový sportovec a horkokrevný Španěl a nikoli pivně-jitrnicový typ, jako jsme my se Zemanem. Ale co tehdy udělal špatně? No prostě jezdil a vítězil pro jiné stáje, než jsou naše rudé vozy z Maranella, pro které i geniální český designér Jan Kaplický navrhl muzeum. A těmi svými vítězstvími proti Ferrari mě a ostatní fanoušky dosti znechucoval.

A co se stalo? Alonso se stal "rudým", tedy začal jezdit za naši stáj, a stal se najednou přijatelným a sympatickým. To je v příkrém rozporu s Janem Fischerem, kterého teď mnozí za jeho členství u "rudých" peskují. Ale jiní se ho zase zastávají, například ex-komunista Olmer nám naprosto jasně vysvětlil, že bez členství v KSČ by nebylo jeho "tvorby". Otázkou jen zůstává, o co bychom vlastně přišli, že?

Já Jana Fischera nemusím z jiného důvodu, a sice že to je prostě člověk bez názoru. Řekněte mi, co chcete slyšet, a já vám to odrecituji. To je mi daleko, ale opravdu daleko bližší Zeman, jehož názory jsou od mých sice velmi často diametrálně odlišné, ale způsob, jakým je hájí, mi je sympatický a pro křeslo prezidenta velmi vhodný. A jedna dobrá rada zadarmo: Kdo chce za prezidenta šedou myš, ať nevolí Zemana.

A to hlavní k Zemanovi: Je to politik. Zná řemeslo. Vydupal, k mé velké nevoli, sociální demokracii z nějakých osmi ke skoro třiceti procentům volebního výsledku. A věřím, že byl těmi čtyřmi lety poctivého vládnutí se snahou o řešení problémů vyčerpaný, zatímco Jan Fischer byl po skončení úřednické vlády patrně zcela vyzívaný a naprosto odpočatý.

A ještě k "slavné" Opoziční smlouvě. Ještě dnes se najdou bloudi, kteří naprosto zpitomělí tehdejší bubnovou palbou médií, která musela potrestat odsunutí Havlových "miláčků" Luxe a Rumla do opozice, tvrdí, že to byl jakýsi "začátek konce", spustil korupci, klientelismus a bůhvíco leště. Tak tomu ale vůbec nebylo a nejlépe to vyjádřil bloger s nickem Taras, který napsal asi toto: Říkat, že korupce a ostatní negativní jevy začaly Opoziční smlouvou, je totéž jako tvrdit, že těhotenství začíná porodem.

A protože čas se krátí a já se v příštích dvou dnech nemusím dostat k PC: PF 2013 všem administrátorům, blogerům, diskutérům a samozřejmě také čtenářům.