A to nijak tajně, takovou tou láskou s fotkou v deníčku či nad postýlkou. Občan Makrlík chce svůj coming out dotáhnout až k připíchnutí metálu na hruď své ikony od presidenta.

Občan Makrlík je - a to zcela náhodou - i člen hnutí ANO, které rozhodně není žádnou sektou, v níž vůdce má právo odstřelit z kandidátky kdekoliv a kohokoliv, kdo se mu jen trochu znelíbí. Hnutí ANO je tím pádem nejdemokratičtějším celkem v našem politickém systému.

Občan Makrlík byl udiven, že člověk, který „vede neúnavný a celoživotní boj proti rozkrádání státního majetku a tím spojenou korupci, člověk, který se snaží stabilizovat společnost a to i přes obstrukce ze strany jiných politických celků, člověk, který přispěl k zviditelnění našeho státu na mezinárodní politické scéně“, tak že tento člověk ještě nebyl vyznamenán nějakým řádem.

Dle občana Makrlíka dostávaly metály zatím jen nicky. Tak třeba ti odbojáři za doby nacismu, kteří svou činností narušovali požadovaný klid k práci. Nebo třeba sir Nicolas Winton, ten divný Angličan s milým úsměvem, co dokonce odvážel děti pryč z naší vlasti. Nebo letos navrhovaný profesor Eduard Zvěřina, který se jen hrabal lidem v mozku, ale jinak neudělal vůbec nic. Co jsou všichni tihle proti člověku, který už za dob socialistické ČSSR neúnavně bojoval v řadách Státní bezpečnosti proti zlořádům, aby nedocházelo k rozkrádání majetku v socialistickém vlastnictví, táže se občan Makrlík..

Poté, co skončil nenáviděný režim a bylo možné konečně odhodit tu odpornou rudou knížku člena KSČ, začal jeho guru - opět neúnavně - skupovat podniky těch, kteří se jako mátohy pohybovali v tom českém Palermu, aby jim po převzetí ukázal, jak správně hospodařit. Pravda, některým bylo třeba tak trochu připomenout - třeba postříkáním polností pesticidem - kdo tu velí a koho je třeba poslouchat. Ale to prý jsou jen pomluvy těch, co panu Babišovi jen závidí. Nebo je odstřihnout od všech úvěrů a dokázat jim, že bez peněz se podnikat nedá. Amatéři, kteří nemají našetřeno z dřívějška, nemají přece v tom Palermu šanci.

Občan Makrlík rovněž, jako všichni členové ANO, soudí, že pokud by Policie ČR měla pádné důkazy o zneužití dotací pro Čapí hnízdo, tak by pan Babiš již dávno bručel. Navíc, jak dodává - už onu dotaci dávno vrátil, což je nepochybně dle občana Makrlíka krok vysoce charakterní. Je to nepochybně důvod k ocenění, neboť podobných postojů k neprávem nabytému majetku je jako šafránu.

Občan Makrlík jistě kladně hodnotí již pozapomenutý vysoce mravní étos jeho oblíbence v dobách, kdy někteří šťouralové vedli pověstnou „kampáň“ tím, že mrzce zveřejnili nahrávky, kde hlas pana Babiše, patřičně sestříhaný a upravený, rozpráví s jedním novinářem, kterak je třeba odstřelovat politické konkurenty ve správnou dobu správným mediálním střelivem. Toto by vydržel jen málokdo, slyšet svůj hlas a všechno zapřít. Na to musí být člověk pevný jako skála.

Občan Ovčáček, jinak řečný muž, odmítl onen projev bezbřehého citu občana Makrlíka k občanu Babišovi komentovat, což je v naší zemi unikum, neboť občan Ovčáček komentuje absolutně vše a široce. Může to však být onen pověstný klid před bouří, jež vypukne po všeobecném rozšíření faktu o lásce občana Makrlíka k občanu Babišovi, kde lze očekávat petice pro a proti.

Občan Babiš zatím podobný projev lásky odmítl a onen metál nechce. Jsem si však jist, že v koutku jeho duše je občan Makrlík pevně ukotven a lze čekat, že tato veřejná erupce citu bude nějakým vhodným způsobem opětována.