Údajné hradní snahy ovlivňovat rozhodování soudců, o kterých v minulých dnech hovořil nejen bývalý předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa, ale i jeho nástupce Michal Mazanec a další představitelé justice, vzbuzují vážná podezření, kterými se chce zabývat tuto středu sněmovní podvýbor pro justici.

Je to podruhé v krátké době, kdy se ústavodárné orgány zabývají činností pana prezidenta.

V prosinci senátní výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost projednával některá veřejná vystoupení Miloše Zemana, jimiž prezident podle předsedy výboru Pavla Fischera jako nejvyšší velitel ozbrojených sborů „zpochybnil zahraničněpolitické a bezpečnostní ukotvení České republiky jako spojence“, stálo tehdy v oficiálním sdělení.

A za připomenutí ještě stojí, že už začátkem dubna minulého roku stejný výbor vydal netradičně ostré usnesení, v němž odsoudil kroky prezidenta vůči Bezpečnostní informační službě kvůli kauze novičok, stejně jako prezidentovu snahu, aby ruský hacker Jevgenij Nikulin nebyl vydán do Spojených států. V tomto případě stejně jako v případě údajného ovlivňování soudců se angažovali i spolupracovníci prezidenta.

Prezident Miloš Zeman hned po zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států prohlásil, že souhlasí s jeho názory na migraci či boj proti islámskému státu a že je hrdý na to, že ho někteří novináři označují za českého Donalda Trumpa.

Jenže zatajil, že amerického prezidenta napodobuje i v jiných a mnohem důležitějších oblastech: oba se drží totiž známého scénáře, podle kterého před nimi postupovali i lidé jako Chavéz či Erdogan, kteří po převzetí moci se soustředili na nevybíravé útoky na své oponenty.

Mezi ně lze počítat hlavně média, justici a všechny organizace prosazující právo, zpravodajské služby i spojence v Evropě. Jinými slovy útočí na všechny rozhodčí instituce, které mají být na výkonné moci nezávislé a mají ručit za to, čemu se v angličtině říká checks and balances, tedy systém vzájemných kontrol a vyváženosti.

Pokud se naše civilizace tomuto trendu neubrání, mohlo by nastat období demokratické recese. Postupy lidí, jako jsou prezidenti Trump či Zeman, by mohly demokratické systémy zpochybnit a po nejdemokratičtějším období ve světových dějinách, za které politologové počítají roky 1990 až 2015, by se trend mohl obrátit.

Jak píší třeba autoři v knize Jak umírá demokracie, mohlo by nejspíš dojít k opuštění nepsaných demokratických zvyklostí a k institucionálním potyčkám. Demokracie by se zbavila pevných ochranných prvků i spojeneckých vazeb. Proto je dobře, že náš sněmovní podvýbor pro justici se podezřeními z ovlivňování justice bude zabývat.