Zkouším si představit, jak asi bude vypadat „obnovení havlovské zahraniční politiky“, které si do svého programového prohlášení vepsala nastupující vláda.

Nejspíš takhle: Nějaký náš politický velikán, třeba někdo typu piráta Lipavského, „vědkyně“ Langšádlové nebo Tchajwance Vystrčila, si zhurta vyšlápne na některou ze světových velmocí. Asi tak, jako když v té anekdotě jdou mravenec a slon po mostě a mravenec říká: „Ale že jsme ho rozhoupali, co?“

A ve chvíli, kdy ten náš bojovníček bude pěstičkou hrozit na východ, naši západní spojenci nás budou jednou rukou plácat po ramenou, jak jsme zásadoví a jak skvěle ta lidská práva kdesi Tramtárii hájíme, zatímco druhou budou obsazovat východní trhy, o které tam budou naše firmy a naši podnikatelé kvůli naší oduševnělé „havlovské zahraniční politice“ zákonitě přicházet.

Spoušť a rozvrácené vztahy, které po sobě v zahraniční politice zanechává Babišův kabinet, jako by nestačily, a tak Fialova vláda chystá ještě větší „havlovské“ grády.

Jen aby se nezapomnělo, ještě připomínám, že původně ODS kdysi vznikla proto, aby byla protipólem „havlovské“ politiky.

Není jasné, zdali americký prezident Joe Biden chtěl v Pekingu startovat jako krasobruslař, biatlonista či skokan, nicméně sportovní úroveň nadcházejících zimních olympijských her dostala vskutku těžkou ránu, když americká vládní administrativa vyhlásila diplomatický bojkot, takže nikdo z politických bafuňářů do Číny nepřijede.

Český olympijský výbor sice naše politiky do Pekingu nezve, ale to by v tom byl čert, aby Fialova vláda tuhle příležitost také si trochu zaexhibovat nechytila za pačesy. Takže bude zajímavé sledovat, co naši nastupující vládní opičáci na olympijském poli vymňouknou. Už o tom dumají. Na vysvětlenou, to není nadávka, nýbrž odvozenina od slovesa opičit se.

Z úst našich politiků lze často slyšet, že bychom rádi byli Švýcarskem východní Evropy. Nic proti tomu. Bylo by fajn, kdyby i naše republika fungovala jako švýcarské hodinky. Ze švýcarské reality bychom si ale neměli vybírat pouze to, co se zrovna hodí.

Tahle malá alpská země si kupodivu nehraje na světového arbitra lidských práv, přesto právě na jejím území se o lidských právech a obecně o řešení nejrůznějších konfliktů velmi často jedná. Co myslíte? Je to proto, že Švýcaři všem do všeho kafrají a hrají si na nejchytřejší ze všech, nebo naopak právě proto, že zachovávají jistou zdrženlivost a nemají potřebu kdekoho poučovat, a zvláště pak světové mocnosti?