Volby "druhého řádu" (tedy ty senátní, krajské, komunální a evropské) představují pro strany trochu ožehavé téma. Především pro ty vládní, jednak proto, že český volič rád "vyvažuje" (a tudíž v "druhořadých" volbách často hlasuje proti vládě), a jednak proto, že se koaliční strany musejí do jisté míry vymezovat také proti sobě navzájem. Ale blížící se volby do Evropského parlamentu budou podle všeho ještě zajímavější.

V prvé řadě budou s největší pravděpodobností znamenat velké změny v evropském měřítku. Pokud můžeme věřit průzkumům, pak je zřejmé, že v řadě významných zemí (včetně Francie nebo Velké Británie) dosáhnou velkých zisků, ne-li dokonce vítězství subjekty euroskeptické, populistické či krajně pravicové, jejichž pohled na Evropu a její integraci se absolutně liší od toho, který zastává nynější mainstream křesťanskodemokratické a liberální pravice a sociálně demokratické levice. Evropští voliči prostě vyjádří nespokojenost. Zachová se (přinejmenším stejně nespokojený) český volič podobně?

Jednoznačně největší ambice má samozřejmě hnutí ANO, jež chce dokázat, že jeho obrovský úspěch v podzimních sněmovních volbách nebyl jen produkt atmosféry "naštvanosti". Andrej Babiš hodlá své "politické dítě" etablovat na všech úrovních a "eurovolby" mu dají příležitost ukázat, že umí více než jen kritizovat korupci a utrácení. ANO nesporně udělá vše pro to, aby vyhrálo a předstihlo i svého hlavního koaličního partnera.

ČSSD také touží po vítězství, ale tváří v tvář vzrůstající skepsi Čechů vůči Bruselu to nebude mít jednoduché. Komunisté se budou chtít (jako vždy) zviditelnit; nic jiného jim ani nezbývá, jelikož po velkém "těšení" na tichou podporu vlády ČSSD nastala situace, kdy s nimi a o nich téměř nikdo nemluví. Lidovci budou chtít potvrdit comeback do "nejvyšších pater" politiky a Úsvit bude (podobně jako ANO) usilovat o zakotvení v dalším politickém orgánu, v čemž asi hodně vsadí na rostoucí nechuť vůči EU. Koneckonců, Úsvit je z českých parlamentních stran asi nejbližší radikálům ze západní Evropy.

Největším testem budou tyto volby pro českou konzervativní pravici, která se nalézá ve stavu vážné krize. ODS hraje o všechno. Pokud ve volbách do Evropského parlamentu (a na podzim do Senátu a zastupitelstev obcí) nezlepší svůj tragický výsledek, zřejmě ji čeká (bez ohledu na upřímné snahy Petra Fialy) neodvratný pád. A o hlasy pravicových euroskeptiků budou navíc usilovat další strany, třeba Svobodní. V případě TOP 09 je otázka, zda postačí potenciál ikony Karla Schwarzenberga, popř. co jiného strana nabídne.

Závěrem se ještě vraťme k hnutí ANO, jehož postoj vůči Evropě je pořád tak trochu záhadný. Jeho vize zahraniční politiky je sice líbivá, jenže hodně nekonkrétní. Přístup ANO k Evropské unii totiž neutváří žádná ideologie jako u "normálních" stran. Musíme si uvědomit, že Andrej Babiš není ani programový euroskeptik, ani nekritický milovník Bruselu. Je hlavně racionální byznysmen, který hledí na věci optikou zisků a nákladů, od čehož se pak bude odvíjet i postoj ANO k různým "evropským" otázkám. Jeho kombinace populismu a pragmatismu tedy může českým voličům i Evropě přinést nejedno překvapení.