Zeman chce vládu deptat, Schwarzenberg jí dá pokoj

S knížetem by to měl Nečas o dost jednodušší, veta ekonomických zákonů by nehrozila. Miloš Zeman naopak půjde do sporů a konfliktů s vládou při každé příležitosti a na jejím setrvání do konce funkčního období nemá nejmenší zájem.

Přestože prezidentská volba hýbe v posledních dnech zemí, jako by šlo o jakýsi revoluční převrat, který změní život každého z nás, z hlediska dalšího chodu státu je dost jedno, kdo z dvou velmi odlišných kandidátů usedne na Pražském hradě do křesla hlavy státu. Prezident nerozhoduje o našich daních ani penzích či dávkách v mateřství.

Jeho jedinou výraznou kompetencí, která mu umožňuje vstoupit do chodu ekonomiky, je skutečnost, že vybírá a jmenuje členy bankovní rady ČNB. Její názorové zaměření a kompetentnost pak do značné míry rozhodují o tom, jak se nám zhodnotí či znehodnotí vklady a zda bude centrální banka spíše podporovat růst a tolerovat inflaci, nebo naopak. Jenže členové bankovní rady mají všichni poměrně čerstvé mandáty a bude pár let trvat, než začne obměna. Ta navíc bude postupná a nejspíše i bez velkých excesů, protože uplynulý víkend rozhodl, že do funkce prezidenta republiky nastoupí v každém případě zralý muž, vědomý si své odpovědnosti. ČNB v současnosti funguje velmi dobře a Zeman ani Schwarzenberg nemají důvod zrovna tohle téma příliš škrábat.

Velké zkušenosti se správou majetku

Oba kandidáti jsou samozřejmě svým založením a pohledem na ekonomiku velmi odlišní. Karel Schwarzenberg je jakýsi soucitný konzervativec, což je při jeho původu poměrně logické. Současná politika úspor mu není cizí a určitě nebude zapírat, že se na ní podílel. Byť vliv Miroslava Kalouska může být trochu přeceňován, je skutečností, že pokud jde o hospodářskou politiku, jejich názory si jsou velmi blízké. A vyplývají bezesporu i z osobní zkušenosti se správou velkého majetku.

Miloš Zeman oproti tomu nikdy žádný majetek nespravoval a ani firmu neřídil. Je teoretickým ekonomem podobně jako Václav Klaus. Považuje se však za zarytého keynesiána, věřícího ve spásonosnost vládních výdajů pro ekonomiku. Z tohoto pohledu je autorovi tohoto komentáře příjemnější, pokud bude sedět na Hradě, kde bude moci oživovat hospodářství jen v rámci velmi skromného rozpočtu Kanceláře prezidenta republiky, a nikoli v podhradí, příliš blízko státní kasy.

Bakala a Babiš pro knížete, Kellner a Komárek pro Zemana

Svou roli ve světě byznysu samozřejmě hraje i neformální vliv prezidenta na politiku. Proto je dobré si všímat kontaktů obou kandidátů na české kapitány financí a průmyslu. U Karla Schwarzenberga je dobře známý jeho těsný vztah se Zdeňkem Bakalou. S ním privatizoval již před patnácti lety Becherovku a jistě pro jeho zájmy bude mít i v prezidentské funkci pochopení. Zajímavá je podpora, jaká se knížeti dostává od Andreje Babiše, který od Zemanovy vlády kdysi kupoval Unipetrol a udělal s vládami sociální demokracie, byť už bez Zemana, řadu dalších skvělých (pro něj) velmi výhodných obchodů. Tady ale asi velká láska nepokvete.

Miloš Zeman sice žádnou hlasitou podporu z byznysu nemá, ale v současné situaci je zjevné, že na jeho straně budou stát lidé, kteří mají své obchodní zájmy orientovány na Východ, do Ruska a Číny. A to je bezesporu především Petr Kellner a Karel Komárek. Ale asi i finanční skupina J&T. Nahlas to říkat nebudou, ale nezvolení Schwarzenberga by jim určitě vylepšilo spaní.

Pro každodenní ekonomický život v Česku však není volba příliš důležitá. Z hlediska ekonomiky je asi nejrizikovější záležitostí vztah mezi prezidentem a vládou. Politická nestabilita je vnímána finančními trhy velmi citlivě a promítá se do úroků ze státního dluhu, ochoty v dané zemi investovat či hledat zde obchodní příležitosti. Vzhledem k neustálým vládním krizím je pak trpělivost a stabilizační role prezidenta dosti podstatná. Václav Klaus ji hrál poměrně dost dobře, i když někdy s evidentní nechutí a s averzí k metodám a taktikám, které Petr Nečas pro své vládnutí volí. Od března se to změní.

Vztah vlády s prezidentem bude mít bezesporu dvě fáze. Tou první je soužití s vládou Petra Nečase, kde je zjevné, že s knížetem by to měl Nečas o dost jednodušší. Veta ekonomických zákonů, jako byl daňový balíček či penzijní reformy, by zcela nepochybně nehrozila. Miloš Zeman naopak půjde do sporů a konfliktů s vládou při každé příležitosti a na jejím setrvání do konce funkčního období nemá nejmenší zájem. Jeho zvolení by tak znamenalo zesílení nejistoty v očekávání jak domácích, tak zahraničních firem. Pozoruhodné je však to, že ani další vláda, podle všech očekávání socialistická, nebude se Zemanem asi příliš souznít, bude peskována a z Hradu zesměšňována, ale destruktivních kroků se od Zemana nedočká. V případě, že by na Hradě seděl Schwarzenberg, nebylo by to pro socialistickou vládu asi o moc jiné, protože jeho ochota vměšovat se do každodenní a konfliktní politiky bude minimální.

MfD, 15.1.2013

Autor je šéfredaktor týdeníku EURO