Po volbách 2017 nám zde nějaký čas vládl menšinový jednobarevný kabinet hnutí ANO. Byli jsme do poslední chvíle napjatí, jestli Andrej Babiš zláká do koalice názorově rozpolcenou sociální demokracii, nebo to bude pytlíkovat s komunisty a okamurovci. Soudě podle posledních volebních modelů se může tato nervozita zopakovat, pouze ČSSD by byla vystřídána neméně názorově rozpolcenými občanskými demokraty.

Nemá smysl odhadovat zisky mandátů, když do voleb zbývají ještě necelé dva měsíce. Když ale přesto uvěříme průzkumníkům, zjistíme, že by ANO mohlo po podzimu pohodlně řídit zemi za přispění SPD a KSČM. Mezi babišovci je ale dost odpůrců spolupráce s radikály a zastánců partnerství s demokratickými stranami napravo. To by si ale šlo obtížně představit s Babišem v premiérském křesle. Zaskočit by museli Karel Havlíček, Ivo Vondrák nebo Alena Schillerová.

Uvnitř ODS je ale početná skupina odmítačů holportu s ANO, i kdyby byl sebevýhodnější. Pozvánka do Strakovky by uvrhla občanské demokraty do nepříjemného dilematu. Vymanit se z opoziční nudy a dobýt konečně i exekutivní posty, nebo vsadit na zásadovost či víru, že si Babiš plácne s někým jiným.

První názor může hlásat ultrakonzervativní Tea Party, vyděšená možností vlády s Piráty, stejně jako pragmatičtí lokální politici v čele s jihočeským hejtmanem Martinem Kubou. Druhý postoj reprezentuje současné vedení ODS s Petrem Fialou, Martinem Kupkou či Milošem Vystrčilem.

Kdyby se hnutí ANO podvolila ODS, mohli by se s argumentem, že je důležité zabránit zrodu kabinetu ovlivňovaného extremisty, přidat lidovci nebo Starostové. Méně pravděpodobné je, že by podobně smýšleli Piráti či TOP 09.

Zároveň si všimněte, že tyto úvahy už nepočítají se stávajícími koalicemi napravo a ve středu spektra. Koneckonců jejich členové už avizovali, že ve sněmovně bude mít každá strana svůj vlastní klub.

Jak by to vypadalo, kdyby na Babiše zbyli jen Okamura s Filipem, netřeba líčit. Sociální akcenty by byly doplněny výrazně nacionálními a možná i protievropskými, jinak by ale pokračovala spanilá jízda stávajícího premiéra.

Další možností je, že se nějakou náhodou k šanci složit vládu dostanou Petr Fiala nebo Ivan Bartoš. Pokud by v souladu s dnešními výroky nestáli o Babiše, Okamuru a Filipa, museli by se modlit, aby se stal zázrak a do sněmovny pronikla Hamáčkova ČSSD nebo Šlachtova Přísaha. Těžko si ale představit, že by takový slepenec byl životaschopný.

Zatímco aktuální odhady hrají do karet Andreji Babišovi, jeho vyzyvatelům nezbývá než přidat, nemydlit se mezi sebou navzájem a nezápolit o stejného voliče. Ostatně stále je z čeho brát. Podle sociologů se spousta lidí rozhodne, jestli jít k urnám, nebo ne, až ve finále. Stejně tak až do posledního okamžiku budou mnozí lavírovat, komu svůj hlas vhodit.

V tom má ANO výhodu. Umí dělat kampaně a Babiš je mistr v probouzení emocí. Naopak Piráti doplácejí na to, že se o elektorát přetahují tu s konzervativním trojlístkem, tu s ANO, tu se sociální demokracií, tu s Přísahou. To už je úděl strany, která je zároveň protestní i středová. Hnutí STAN sice není o moc čitelnější, může se ale pochlubit řadou komunálních osobností. Teď jen jak je zakomponovat do kampaně.

Chtějí-li politici opustit šeď, kdy každý mluví o prosperitě, zdraví a vzdělání, musí být aspoň o fous konkrétnější, aby lidé věděli, jestli je čeká vláda spíš levicová, nebo spíš pravicová, spíš progresivní, nebo spíš konzervativní, spíš proevropská, nebo spíš antievropská. Klíčové bude, jestli se někomu povede zlanařit aspoň část voličů ANO a jestli typicky pražské partaje dokážou zabodovat v okrajových regionech. Právě ty poslední dobou míchají karty nejvýrazněji.

Autor je politický analytik

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus