Poté, co ODS ukončila jednání o vládě s ČSSD a KDU-ČSL, se vedení ODS, KDU-ČSL i zelených vyslovilo pro obnovení rozhovorů o trojkoaliční vládě. Je to bezesporu vývoj, který má logiku. Pouze tak lze totiž jednoznačně zaručit, že poslanci těchto tří stran podpoří trojkoaliční vládu. Odpovídá to i duchu celého povolebního vývoje. Lze k tomu navíc poznamenat jen to, že opuštění tohoto projektu v létě bylo vynuceno okolnostmi tehdejšího postoje ČSSD. Dnes je situace přeci jen jiná.

Ještě před hlasováním o důvěře menšinové vlády ODS se šesti nestraníky v září prohlašoval předseda poslaneckého klubu ČSSD Hašek, že ODS nemůže počítat s tím, že by se v ČSSD našli „noví Wagnerové“. Tím narážel na to, že po vzniku menšinové koaliční vlády Václava Klause v roce právě poslanec Wagner z ČSSD podpořil státní rozpočet na rok 1997 a sklidil za to exkomunikaci z ČSSD. Optimismus Haška se ukázal být planým. Poslanecký klub ČSSD v říjnu a prosinci opustili dva poslanci. Nejprve pan Pohanka, který byl zmiňován v souvislosti s aférou kolem starosty Péti, a posléze poslanec Melčák. Ten je dle předsedy ČSSD Paroubka „nejlevicovějším“ poslancem ČSSD a je poněkud „přepracován“. Melčák si dokonce postěžoval na vedení ČSSD, že je „zaměřován pomocí mobilu“ a že je mu vyhrožováno. Provokatér Rath dal odchod Melčáka z klubu poslanců ČSSD do souvislosti s tím, že údajně dostal „korupční“ nabídku od ODS. Za to si vysloužil od ODS trestní oznámení.

Při zpětném pohledu na stabilitu poslaneckých klubů a přeběhlictvím poslanců se ukazuje, že největší problémy s přeběhlíky má právě ČSSD. Počínaje poslancem Wagnerem a konče poslancem Melčákem se důvody k odchodu z klubu vzácně shodují na tom, že je poslancům ČSSD upírána možnost jiného názoru a že Zemanovo, nyní Paroubkovo vedení ČSSD vyžaduje od poslanců jednotu i nátlakem. Navíc došlo i k veřejnému rozkolu mezi bývalým předsedou ČSSD Zemanem a Paroubkem. Zemanova podpora Paroubkovi se zcela vytratila, a to zejména proto, že Zeman nesouhlasil s tím, aby ČSSD vstupovala do koalice s ODS.

Podle komunistů byl návrh ČSSD pod hlavičkou Agenda 2010 daleko za hranicí programu ČSSD a vycházel vstříc ODS. Jednání ODS a ČSSD o vládě měla na postavení obou stran negativní účinek. Například v opakovaných volbách do městského zastupitelstva v Havířově se podařilo KSČM zvítězit a porazit o necelá dvě procenta ODS. I na tomto malém vzorku populace je zřejmé, co by se mohlo stát při vzniku velké koalice na celostátním měřítku. Velmi pravděpodobně by posílili komunisté, ztráty by zaznamenaly ODS i ČSSD. Ztráta důvěry dvou protagonistů velké koalice v Německu (CDU/CSU a SPD) po roce vládnutí je rovněž patrná. Velké koalici dnes nedůvěřují téměř 2/3 oslovených Němců. I toto je zřetelný důvod k tomu, aby ODS velkou koalici odmítla.

Druhá Topolánkova vláda by tak na rozdíl od první měla dosáhnout na všech sto koaličních hlasů. Bude-li jí to stačit k získání důvěry, ukáže samotné hlasování. Paroubek dnes sice mluví opět o „odchodu do opozice“, jeho slova jsou ale fakticky bezcenná. Jistě udělá vše pro to, aby Topolánkova druhá vláda také neprošla. Potom se ale dostáváme na poměrně nejistou půdu letních slibů současného předsedy PS Vlčka a vývoj může nabýt chaotických, těžko předvídatelných rysů. I to by mohl být důvod k tomu, aby u některých poslanců ČSSD vláda prošla prostě tím, že se nezúčastní hlasování o důvěře.