aneb Antikomunista Dolínek a antirusista Petříček

Předseda poslaneckého klubu ČSSD Petr Dolínek sbírá podpisy pro odvolání předsedy komunistů Vojtěcha Filipa z postu místopředsedy sněmovny. Tomáš Petříček podniká „další kroky“ ve věci názorů ruského ministra kultury.

ČSSD se pokouší o změnu strategie. Poté, co prohrála svůj boj za nového ministra kultury a musela se spokojit se staronovým ministrem Lubomírem Zaorálkem, se ČSSD „chopila iniciativy“ a rozporuje kde co. Nejnověji je to „krize ve zdravotnictví“, tj. papouškuje požadavky odborářů na rozpuštění rezerv, které mají zdravotní pojišťovny. Andrej Babiš už dokonce připustil jejich částečné rozpuštění, zatím hovoří o šesti miliardách, odboráři požadují bezmála dvacet miliard.

Velké spory pak probíhají kolem sochy sovětského maršála Koněva a tyto spory už dosáhly odezvy i u ruského ministra kultury. Ten označil starostu Prahy 6 za nacistu, starosta se brání, že nacistou není, a o věci už dokonce jedná ministr zahraničí Tomáš Petříček. Připravuje nějakou nótu do Ruska?

Petr Dolínek, který ještě nedávno vyhrožoval odchodem ČSSD z vlády, se zastal starosty Prahy 6 a velmi ho rozhněvalo, že předseda komunistů Vojtěch Filip vyjádřil souhlasné stanovisko k názoru ruského ministra kultury. Dolínek proto v poslanecké sněmovně shání podpisy, aby byl Filip odvolán z pozice místopředsedy poslanecké sněmovny. Zatím se mu prý nikdo z ČSSD nepodepsal, Česká televize ukazovala listinu s podpisy Pirátů. Aktivita Petříčka i Dolínka je jen potvrzením toho, že „zoufalí lidé dělají zoufalé věci“. Po anabázi s ministrem kultury Česka, kde ČSSD neprošla přes dvojblok Babiš-Zeman, se podle průzkumu pro ČT zvýšila podpora Babišovu hnutí ANO opět na 30 %, ČSSD je na svých šesti až sedmi procentech. Komunisté v posledním průzkumu dokonce spadli pod 5 % a vůbec by se nedostali do sněmovny. Dolínek si tedy v této situaci poprvé dovolil do komunistů „kopnout“. Vzhledem k tomu, že KSČM vládu ANO a ČSSD toleruje a přislíbila jí už podporu rozpočtu, je tento počin Dolínka další raritou české politiky.

Filip zcela jistě odvolán nebude, nicméně Dolínkův antikomunismus je jen pokusem pro velmi „neorientované“ voliče. ČSSD a KSČM prosazují de facto podobnou, ne-li stejnou politiku. Komunisté se letos vyznamenali pouze tím, že původně požadovali o 10 miliard korun nižší deficit státního rozpočtu na rok 2020. Nyní se už s deficitem 40 miliard smířili a přislíbili podporu rozpočtu ve sněmovně. Zda budou nějak reagovat na Dolínkův nápad, není zatím jasné. Spíše to vypadá tak, že Jan Hamáček už jim vzkázal, že je to jen „nápad Dolínka“ a on s tím nemá nic do činění.

Socha maršála Koněva přestála dobu po listopadu 1989, kdy se sochy jiného sovětského vůdce, Lenina, odstraňovaly z řady měst Československa. Koněvova socha zůstala a nepamatuji si z oné doby před třiceti lety, že by tehdy někomu vadila. Vadil tank na Smíchově s číslem 23 a ten nakonec zmizel. O tom tanku se ostatně vyprávěl po roce 1968 tento vtip:
„Proč měl první sovětský tank osvobozující Prahu v roce 1945 číslo 23?“
„Za 23 let přijedeme znovu!“

Ona Koněvova socha již mohla být dávno uschována někde v muzeu a nebylo by v tomto případě nutné umisťovat k ní „dovysvětlující“ komentáře o jeho podílu na potlačení maďarského povstání v roce 1956 či o jeho podílu na postavení berlínské zdi. Koněv byl voják, který plnil rozkazy komunistických představitelů SSSR a byl o správnosti těchto rozkazů jistě stoprocentně přesvědčen. Jeho dcera v ČT navíc tvrdila, že v době vpádu vojsk SSSR a dalších států Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968 byl již v penzi. O tom, že s invazí souhlasil, ale nepochybuji.

Praha 6 vypíše soutěž na nový památník osvobození Prahy v roce 1945, který by nahradil sochu maršála Koněva. Po trapných pokusech o „zakrytí“, aby „nepřitahovala vandaly“, je to zřejmě první vlaštovka racionality. Kdyby byla socha v muzeu, mohli jsme si celou tuto poněkud trapnou záležitost odpustit.