Úřednická vláda to vpravdě nemá lehké. Stát je předlužený a zadlužuje se stále více. Protože je to očividně vláda pracovitá a pragmatická, pustila se do něčeho, k čemu vlády politické nenalezly ani chuť, ani odvahu, protože by jim to jaksi mohlo odvést voliče a tím zkomplikovat cestu k moci. Jako občan prostý a politicky nepříliš vzdělaný mám pocit, že obecně úřednické vlády, ať je to současná či vláda Tošovského, pracují nějak logičtěji než ty politické. Možná vědomí dočasnosti jim dodává větší volnost i odvahu řešit věci jinak těžko a bolestivě řešitelné.

Každý ví, že se rodina nemůže dlouhodobě zadlužovat a jednu půjčku nahrazovat půjčkou další. Jednoho dne totiž vkráčí do stavení exekutor, sebere televizi, rádio a nakonec i ono stavení. Obdobně je na tom i stát. jednou své dluhy bude muset zaplatit. Jenže stát to jsou lidé v dané zemi žijící. Právě ti pak budou muset platit.

Vláda tedy navrhla způsob, jak alespoň trochu ozdravit veřejné finance. Získala za to pochvalu, jak je dnes módní říkat, napříč politickým spektrem. Jenže ouha, tak lehké to zase není. Nastal efekt, který lze nazvat syndromem stavby dálnice. Stavba komunikace vyvolá radost spousty řidičů, kterým se zrychlí cestování, a také lidí, kterým dosud jezdily kamiony centrem města. Jsou však i lidé, kterým stavba ublíží, protože bude zbořen jejich rodný dům, a ti s výstavbou nebudou nikdy souhlasit. Stejně se chovají i politici. Každá strana má svou prioritu, které se nemíní vzdát.

ODS odmítá vyšší zdanění bohatých a odmítá se vzdát rovné daně. Nelze jí to až tak mít za zlé. Je to její program a logicky vzato hrozí, že bohatí nahlédnou do štrozoku, zjistí, že už mají dost, zavřou firmu, propustí zaměstnance a odjedou za teplem užívat sladké nicnedělání. Jejich motivací je tvorba zisku, která zase dává obživu spoustě lidí, kteří pro ně pracují. Ti z nich, jejichž štrozok nedosáhl náležitého objemu, pak přenesou firmu někam, kde je budou méně škubat, a budou si užívat daňového ráje.

ČSSD zase nesouhlasí se snižováním platů úředníků a se snížením dávek pro rodiny s dětmi. Nelze se divit ani jim. Většina rodin s dětmi si opravdu nežije nad poměry a každý zásah do jejich financí je bolestivý. Rovněž platy úředníků nejsou tak oslnivé, aby bylo možno je výrazně redukovat. Pokud se však jedná o jedno procento ročně, pak by to jistě úředník vydržel a hlady se svou rodinou bídně neuhynul.

Jediné, na čem se tyto strany shodují, je navýšení DPH. To je vcelku přijatelné. Jedná se o daň, která je obsažena ve všem, a logicky tedy, kdo víc žere, víc zaplatí. Dokonce se tedy tato daň jeví jako sociálně nejspravedlivější.

KSČM má výhodu, protože je jediná, která nesouhlasí vůbec s ničím. Programově, protože její náhled na svět je jánošíkovsky jednoduchý. Bohatým brát a chudým dávat.

Když se na celou věc podívám, musím konstatovat, že z „exit strategy“ je, po vyjádření lídrů politických stran, hodně nemastná a neslaná polévka. Spíše pak oškubaná slepice, pohříchu však slepice velmi hubená. Odmítám dohlédnout, co z ní udělají politici po vyhraných volbách.

Úřednická vláda je tedy, jak jsem uvedl na začátku, pracovitá a logicky uvažující. Pokud by její snahy nemařili politici, možná by našla východisko z prekérní situace. Stálo by tedy snad za úvahu ponechat si ji i nadále.

Vnuká mi to nápad, jak celou věc uchopit. Rozpustit parlament, zřídit monarchii a nechat vládnout úředníky. Byla by zajištěna reprezentace státu i slušná vláda. Současně by došlo ke značným úsporám na prebendách poslanců, ve sněmovně by se nemuselo svítit a topit. Oni rozpuštění by se pak mohli chodit hašteřit na náměstí, a protože v současné době stejně parlamenty nevykazují žádné výrazné úspěchy, byl by výsledek v zásadě stejný.

O minimálně jednom osvíceném panovníkovi, který by korunovaci přijal, bych věděl. Je nás deset milionů, tak bychom jeden pěkný královský dvůr uživili.