Za respektování lidských práv – k nimž dostupné bydlení jistě patří – nese odpovědnost stát, nikoliv obce.
Štěpán Ripka, předseda Platformy pro sociální bydlení – té platformy, jejíž návrhy a představy vtělené do zákona o sociálním bydlení, jak jej připravila předchozí vláda ČSSD, učinily tento zákon zcela nepřijatelným a nerealizovatelným –, pokračuje v kritice vlády ohledně příprav-nepříprav nového zákona, který by měl poměry v bydlení snad nějak regulovat. Před nějakou dobou v článku Bytová nouze pokračuje (LN 25. 10.) napsal: „Že vládní zákon ani v tomto volebním období nebude, bylo jasné už ve chvíli, kdy předseda vlády Andrej Babiš před rokem zastavil projednávání věcného záměru zákona o sociálním bydlení vládou.“ A dále: „Je třeba plánovat a udržitelně financovat kapacity bydlení i podpory; je nutné zajistit prostředky například na sociální práci a celé řešení sladit i s dávkovým systémem, s úřady práce a především samostatnou a přenesenou působností obcí a jejich financováním.“
Působnost obcí? V pořadu Události v regionech na ČT1 vysílaném 1. listopadu 2019 byla reportáž z obce Úpice na Trutnovsku. Tato obec nově zřizuje obecní policii, neboť problémy a nárůst kriminality v obci, jež jsou zapříčiněny, jak řekl starosta, „sociálně nepřizpůsobivými osobami“, už sama obec ani s pomocí policie z okolních obcí nemůže zvládnout. Problémy prý způsobují především nově se přistěhovavší lidé z obcí, ve kterých bydlení těchto osob způsobovalo takové problémy, že tamější obce domy, ve kterých bydleli tito občané, raději zbouraly.
Tito občané nepracují a bydlí zde v bytech soukromých majitelů, kterým vysoké nájemné platí stát. Podle televizní reportáže již jiné řešení než zřízení obecní policie obec nenachází. Vyhlášení obce za bezdoplatkovou zónu (tedy za oblast, kde se již nově se přistěhovavším nájemcům nebudou poskytovat sociální dávky na bydlení, čímž by se snížil jejich počet) bylo obci znemožněno. Důvodem, jak v televizi vysvětlil pracovník z Kanceláře veřejného ochránce práv, bylo, že zákon předpokládá, že takovou oblastí může být jen oblast, ve které jde o „zvýšený výskyt sociálně nežádoucích jevů“, ale nikoliv celá obec. Což je asi pravda, i když od ochránce práv by lidé zřejmě očekávali jiný výklad zákona, více „fandící“ těm, kdo dokážou v obci žít spořádaně…
Je Úpice snad výjimkou? Nedávno nás tisk informoval o situaci v domě ve Vranovské ulici v Brně-Husovicích. Zde byly byty poskytnuty v programu Housing First (tj. v programu, který Platforma po sociální bydlení podporuje a všemožně propaguje), ale výsledek je katastrofální: noví nájemci nepracují a terorizují ostatní obyvatele domu, nejhorší situace je v den výplaty sociálních dávek. „Sousedé si stěžují na hluk do noci, zapáchající tlející hromady odpadků, kde rejdí krysy a potkani,“ přiznal místostarosta Brna-sever David Aleš (ANO). V činžáku zasahuje skoro denně městská policie. „Vnitřek domu je zničený. Všude lidská moč a výkaly. Stal se oblíbeným místem narkomanů, všude se válejí použité stříkačky a jehly,“ potvrdil Aleš. „Hned u vchodu zřídíme v lednu recepci, kde bude sloužit 24 hodin denně ostraha. Nájemníci se dostanou dovnitř jen pomocí čipu, pro každou návštěvu si bude muset každý dojít dolů do recepce,“ řekl místostarosta Aleš. A obdobně v Litvínově (iDNES.cz 25. listopadu: „Provozování šesti městských sociálních bytů zatím Litvínovu přináší místo vděku spíš problémy.“).
Posloucháme se vzájemně a žijeme vůbec ve stejné zemi? Na straně jedné obce vykupují, vyklízejí a následně bourají domy, ve kterých žili lidé, jejichž způsob života je prostě pro ostatní zcela nepřijatelný. A objektivně tyto „nepřizpůsobivé“ dostávají do bytové nouze a nutí je stěhovat se jinam. Nebo si, jako Úpičtí a Brněnští, zřizují policii a instalují kamery, aby řádní občané byli před těmito lidmi ochráněni. A na straně druhé by právě obce měly, podle názorů mnohých a nejrůznějších platforem, bydlení týchž osob zajišťovat? „Také platí, že většina návrhů, s nimiž souhlasí odborníci na sociální problematiku, pravidelně naráží na nekompromisní odpor Svazu měst a obcí, bez jehož pomoci ale žádné sociální bydlení existovat nemůže,“ píše v Hospodářských novinách z 31. října Julie Hrstková. Ale kdo by se tomu divil a kdo by to od obcí mohl spravedlivě požadovat?
Není jedním z problémů skutečnost, že stát bydlení tzv. sociálně nepřizpůsobivých osob (které za toto vyloučení v podstatné míře nesou odpovědnost sami, ale i jejichž bydlení musí být i tak zajištěno) nezajišťuje, ale poskytuje peníze na to, aby jejich bydlení zajišťovali jiní? A že ti, kdo toto bydlení pak poskytují, jsou kaceřováni jako „obchodníci s chudobou“? Ti ovšem neobchodují s chudobou, ale se sociálním vyloučením, které, když už si v těchto dnech připomínáme slavné výročí, tady před 30 lety neexistovalo.
Nemůžeme si ale myslet, že bytovou nouzi všech je možné vyřešit stejnými prostředky. Neustálé zaměňování pojmů „chudý“ a „sociálně nepřizpůsobivý“ činí bytový problém téměř neřešitelným. Žádná obec se nesnaží zbavit chudých, avšak řádně se chovajících občanů. Těm je třeba pomoci a především pro ně musí být legislativou (a je lhostejno, zda to bude zákon o dostupném nebo sociálním bydlení, nebo jiný právní předpis) vytvořen prostor pro efektivní pomoc ze strany státu a konečně obcí.
Rozhodně si nemyslím, že bydlení je jen soukromou záležitostí občana. Nemyslím si však, že je povinností státu vyučovat občany, jak mají bydlet v nájemním domě o několika bytových jednotkách a jak se mají chovat k ostatním nájemcům. Povinností státu je, podle mého názoru, umožnit i těm, kdo to neumí a kdo preferují svůj způsob, bydlet. Ale jinak než těm ostatním: buď dále poskytovat stále rostoucí částky lidem, kteří bydlení sociálně nepřizpůsobivých osob budou zajišťovat (ale pak se nemůžeme pozastavovat nad úrovní všelijakých „ubytoven“), nebo bude stát sám, nikoli obce, zajišťovat bydlení na určité, ostatní občany neohrožující, ale současně lidskou důstojnost zajišťující úrovni. Neboť za respektování lidských práv – k nimž dostupné bydlení jistě patří – nese odpovědnost právě stát, nikoli obce.
Nemůžeme si myslet, že bytovou nouzi všech je možné vyřešit stejnými prostředky. Neustálé zaměňování pojmů „chudý“ a „sociálně nepřizpůsobivý“ činí bytový problém téměř neřešitelným.
LN, 5.12.2019
Převzato z blogu autora s jeho souhlasem
Autor je právník, bývalý zástupce ombudsmanky