Parlament vyslovil nedůvěru vládě. To se v demokratických zemích stává a je to právo opozice. Myslím tím tedy i pány Schwippela a Tlustého, stejně jako dámy Zubovou a Jakubkovou. Prostě jsi buď na straně vlády, nebo proti ní. Nevím, jak se všichni cítí ve společnosti Ratha, Grebeníčka a Filipa-Falmera, ale to je jejich věc. Zarážející je naprostá neschopnost a naivita všech, kteří vládu odvolali, definovat další varianty. Opozice, která se celkem pětkrát pokoušela svrhnout vládu, najednou nevěděla, co bude dělat dál. Jeden chce úřednickou vládu, druhý nechá vládnout tuto vládu, třetí neví, co na to odpoví, a Schwippel doufá, že se v Parlamentu objeví nějací noví jiní poslanci a že zase vznikne jiná „lepší“ pravicová vláda. Asi spadne z nebe přímo do Sněmovní.

Nejvíce udivuje vzájemné šermování úřednickou vládou. Ať hledám, jak hledám, v Ústavě České republiky nic takového není. To, že žádné úřednické vlády nemohou vzniknout, vyplývá přímo z textu Ústavy. Úřednická vláda je institut první republiky. Po jmenování prezidentem se ujala výkonné moci a nežádala o důvěru tehdejší Sněmovnu. Úřednická vláda měla zpravidla omezený mandát jak co do výkonu, tak i co do délky trvání. Úlohou takové vlády bylo především zajistit kontinuitu výkonu správy země.

V Česku musí každá vládá předstoupit před Poslaneckou sněmovnu, musí jasně požádat o důvěru a nejméně 101 poslanců musí pro ni zvednout ruku. Při vyrovnaném výsledku voleb a vyhraněné české stranickosti tedy může vzniknout vláda pouze za účasti buď ČSSD, nebo za účasti ODS, případně obou stran.

Je jedno, zdali politické strany a jejich lídři jmenují do vlády čelného politika, kvalitního úředníka, nezávislého experta, obecně uznávanou osobnost nebo třeba vrátného na ministerstvu. Vždy bude jasné, že pana XY do vlády navrhuje ta a ta strana, paní AB navrhuje tato strana, a tedy obě dvě (tři, čtyři) tvoří koalici. Zbývající strany pak jsou v opozici. Úřednická vláda za první republiky neměla koalici a opozici, protože nemusela žádat o důvěru.

Dovede si někdo ze čtenářů představit, že je možné nalézt shodu mezi ČSSD a ODS na jmenování těchto reprezentantů do vlády a že budou vládnout společně? Já nikoliv. Takže je možné umožnit (1) vládu komunistů + soc.dem + jedné (nebo obou) menších stran, nebo (2) vládu dosavadní koalice, která ale nemá v parlamentu většinu, (3) nebo vládu ČSSD+KSČM a přeběhlíků z ODS a ze Strany zelených. Čtvrtá varianta je z říše sci-fi. Možná někteří věří na to, že se klub ODS a poté celá strana rozčísne na dvě části a část vstoupí s Paroubkem do velké koalice. Tedy opakování Sarajeva.

Jsem přesvědčen, že žádná z těchto variant není reálná. S komunisty (doufám) nikdo vládnout nebude, velká koalice je nesmysl a jiná možnost není. Takže jediný koncept, jak ze šlamastiky, kterou navařili soc-dem, jsou předčasné volby. Paradoxně jediný, kdo je najednou nechce, je ČSSD. Asi se bojí, že zase prohrají.

ODS Praha 2