Prezident Nejvyššího kontrolního úřadu František Dohnal bránil podle pravomocného verdiktu soudu poslanecké kontrole a za to obdržel podmíněný trest. Kvůli tomu musí opustit vedení úřadu.
Představitelé politických stran to přivítali. Podobně se na Dohnalův konec může dívat většina veřejnosti. Hlavně kvůli množství skandálů, které jeho osobu provázely a které významně pošramotily pověst NKÚ. Namátkou lze připomenout vysoké nájemné za užívání služebního bytu , nebo sporný nákup uměleckých předmětů, používání tří služebních automobilů, případně příliš vysoké nájemné za kancelářské prostory, ve kterých Nejvyšší kontrolní úřad sídlí. Vzhledem k tomu, že právě tato instituce má kontrolovat hospodaření se státním majetkem, měla by jít v této oblasti příkladem. To si měl František Dohnal uvědomit a měl být velmi obezřetný. Jeho předchůdci Lubomíru Voleníkovi se něco podobného nestalo.
Zároveň dokázal vybudovat NKÚ pověst instituce, která nepodléhá politickým tlakům.
František Dohnal na ně naopak upozorňoval a nejrůznější skandály s jeho osobou spjaté, tím vysvětloval. Postupně se dostal do ostrého sporu se svým kolegiem a s poslanci. Z tohoto úhlu pohledu lze chápat, že se parlamentní kontrole bránil, protože ji mohl považovat za podjatou. Problém je v tom, že jeho obhajoba má určité slabiny a že nelze úplně vše svalovat na snahu politiků skrytě ovládnout tuto instituci. Vzhledem k zaměření své činnosti je v určitých kruzích Nejvyšší kontrolní úřad neoblíbený. Týkat se to může i lobbistů, kteří jsou na politiky napojeni. Odsávání peněz z veřejných zakázek je totiž v přímém rozporu se správným nakládáním se státním majetkem. A právě to by měl NKÚ kontrolovat. Lze polemizovat o tom, zda něco zásadního v minulosti zjistil, nebo zda pozornost rozmělnil v drobnostech.
Ve fungování této instituce hraje důležitou roli kolegium, které schvaluje jednotlivé kontrolní zprávy a také plán kontrolních akcí. Právě členy kolegia volí sněmovna na návrh prezidenta NKÚ. František Dohnal za dobu svého působení navrhl několik odborníků, kteří neměli vazby na politické strany, ale neuspěl. Nakonec se podvolil tlaku poslanců a navrhl do kolegia lidi, kteří byli spjati s politickými stranami a kteří byli dolní parlamentní komorou zvoleni. Ti jsou prakticky neodvolatelní a v kolegiu mohou skončit až ve věku 65 let. K obměně kolegia dochází postupně a bylo do něj instalováno hned několik bývalých poslanců občanských a sociálních demokratů. Ostatně do zvolení nového prezidenta povede úřad současný viceprezident a bývalý poslanec ČSSD Miroslav Kala.
Problém je v tom, že do kolegia se nemůže nikdo dostat bez splnění formálních kroků. A jedním z nich je i zmiňovaný souhlas prezidenta NKÚ s navrženými kandidáty. Zkrátka bez Dohnala by se do kolegia lidé mající vazby na politické strany dostat nemohli. Právě v tom je největší slabina Dohnalovy teorie o tom, že je pomyslnou žábou na prameni, která brání skrytému ovládnutí NKÚ politickými stranami. Pokud by byl skutečně nepohodlným, potom by se ho politici mohli pokusit s pomocí nejrůznějších zbytečně nafouknutých kauz zbavit. Vzhledem k tomu, že se mu nezávislost úřadu hájit nedařilo, byla by to zbytečná aktivita.
Pokud se něco Dohnalovi skutečně povedlo, potom je to snížení prestiže NKÚ v očích lidí. Nový prezident tak bude muset mimo jiné zlepšit obraz této instituce na veřejnosti. Zároveň by nemělo zapadnout, že v kolegiu působí lidé, kteří se do něj dostali s přispěním vazeb na politické strany. Z pohledu budoucnosti NKÚ je proto důležitější diskutovat o mechanismech, které by politický vliv výrazně omezily. Až potom by měla přijít na řadu debata o tom, na jaké subjekty možnost kontroly touto institucí rozšířit. Budou-li na její chod mít výrazný vliv politici, stane se spíše součástí jejich zákulisního boje, než dobře fungujícím úřadem, který pomůže k odhalení tunelování státního majetku a peněz.
Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6