Novátorské postupy MPSV vzbuzují údiv

Ministerstvu práci a sociálních věcí můžu vděčit za mnohé, protože už dlouho je pro mě takřka nevyčerpatelnou studnicí inspirace pro psaní článků na tomto blogu. Poděkovat za to můžu zvláště současné paní ministryni Marksové...

Ale nejen jí. Lví podíl paní ministryně je sice nezpochybnitelný, ale musíme být spravedliví. Záležitost, které bych se rád věnoval, je staršího data. A tudíž je důkazem toho, že paní Marksová rozhodně není jediným člověkem na MPSV, kterému vděčím za vynikající náměty. Kauza má původ v době dávno před úřadováním současné ministryně. O co vlastně šlo?

MPSV utratilo v letech 2010-2015 celkem 22,4 miliard korun na podporu zaměstnanosti lidí s postižením. Nepochybně se jednalo o velmi chvályhodný nápad. Handicapovaní lidé opravdu shánějí práci mnohem hůře než zdravá část populace a nikdo nepochybuje, že je třeba jim pomoci. Množství vynaložených prostředků bylo taktéž úctyhodné. Jaký byl tedy výsledek celého úsilí? Posuďte sami.

Podpora zařazení handicapovaných lidí do pracovního procesu byla podle zprávy Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) ve skutečnosti jen okrajová. Není proto divu, že podíl uchazečů o práci z řad OZP se nesnížil. Lidé s postižením se lepšího uplatnění nedočkali, což ale ministerstvu vůbec nevadí, nebo alespoň donedávna vůbec nevadilo. Jak by taky mohlo, když koncepce ani neměla žádné měřitelné cíle, že? Pět let a nikdo si toho zřejmě ani nevšiml. Až nyní, dva roky poté, upozornil na tuto skutečnost NKÚ.

Dobré úmysly jsou důležitější než cíle

Realizovat projekt podpory zaměstnanosti OZP bez konkrétních cílů a jasně promyšlené koncepce je opravdu odvážný, originální a podle mě i novátorský přístup. Schopnost vyhazovat peníze z okna na projekty, které nepřinášejí žádné prokazatelné zlepšení, už o něco méně. V disciplíně utrácení za zbytečnosti by totiž MPSV určitě dokázalo najít velmi silnou konkurenci. Jedno se ale musí nechat. Politika MPSV dokáže vzbudit zasloužený údiv i obdiv.

Některé z vás možná napadne, proč nikoho na ministerstvu zřejmě vůbec nenapadlo vyhodnotit, zda program na podporu zaměstnanosti OZP lidem opravdu pomohl? Vysvětlení může být jednodušší, než si myslíte: MPSV nejspíše vůbec nehledí na výsledky, protože ze všeho nedůležitější jsou dobré úmysly. A ty je potřeba ocenit vždy, ať to stojí cokoliv, nebo ne?