Před patnácti lety to byl takový soft začátek: Po volbě prezidenta Klause někteří „stateční“ opozičníci nosili na klopě placku „Klaus není můj prezident“. Na otázku, kdo tedy je jejich prezident, sice neuměli odpovědět, ale Klaus to prostě nebyl.

Po vyhlášení amnestie (a vzpomeňme si, že to byl stejný mediální skandál jako přijetí/nepřijetí dalajlámy, resp. následné vyznamenání/nevyznamenání pana Bradyho, který si vůbec nezaslouží, aby byl takto vláčen médii) začali někteří „stateční“ ředitelé škol, samozřejmě před televizními kamerami, sundávat portréty prezidenta Klause ze zdi.

Od toho byl již krok k tomu, že další „stateční“ ředitelé nevyvěsili po volbě portrét prezidenta Zemana, protože „oni přeci volili Karla“.

Následovala výměna prezidentské standarty za červené trenýrky, rozstříhání standarty a její rozprodej občanům, protože standarta přeci patří všem. Někteří poslanci to dokonce označili za „umělecké dílo“, a snad i soud se nakonec přiklonil k tomu, že se nic nestalo. Pro zajímavost pouze podotýkám, že kdyby se o něco podobného pokusil kdokoli v sídle prezidenta USA, byl by okamžitě ochrankou zastřelen. Ostatně v USA by byl okamžitě zastřelen i ten člověk, který na prezidenta Klause střílel airsoftovou pistolí. Tuším, že ani ten nebyl nijak potrestán.

A mediální uragán, který se odehrává kolem diskreditace státního svátku 28. října, je velkolepým pokračováním bourání státních symbolů. Za masivního tlaku zejména České televize, která jakoby přináší objektivní informace, je rozmetávána politická scéna, diváci občané nevědí, čemu mají věřit, a státní svátek je naprosto dehonestován. Nejspravedlivější a nejčistší politik pan Gazdík svolává protestní shromáždění na Staroměstské náměstí, aby mohl s přáteli státní svátek uctít, a nijak se netají tím, že pozval pana Horáčka, který pouze shodou okolností ohlásil prezidentskou kandidaturu. Pan Horáček je jistě slušný člověk, který se zatím do této hry nezapojil a jako hráč by měl tuto komedii prokouknout.

V úterý jsme se s přáteli v hospodě sázeli, jak dlouho bude trvat, než se vedle pana Bradyho objeví Olga Sommerová, Fero Fenič a další petičníci. Ve středu se tak stalo.

Ještě je potřeba si připomenou, že většina těch, a omlouvám se výjimkám, kteří dnes odsuzují prezidenta Zemana, horovali pro přímou volbu prezidenta. Jsou to lidé, kteří byli deset let nešťastní z toho, že je prezidentem Václav Klaus. Teď jsou nešťastní z toho, že je prezidentem Miloš Zeman, a každý, kdo se dívá na výsledky „kroměřížské výzvy“, konstatuje, že budou nešťastní dalších sedm let. Jejich neštěstí je jejich věc, ale to, že v rámci svého neštěstí dehonestují a bourají symboly českého státu, to jim vytýkám.

Autor je senátor