Zaznamenal jsem zajímavý český politický fenomenon. Volební hlas jako nástroj pomsty nesympatickému politikovi. Všímám si toho už delší dobu, ale velice ilustrativní to bylo na diskusi k článku primátora Béma Průhledný pes z 31.7.08.

Článek byl pozoruhodný také značnou průhledností, s jakou se usilovně snažil zadupat do země a všemožně uničtóžit redaktora NP Jiřího Wagnera.

Napřed mu určil rámcovou diagnózu (duševní onemocnění), potom naznačil vágní podezření, že pan Wagner je paranoidní psychopat, aby se od toho vzápětí distancoval do nežalovatelné vzdálenosti, ale s laskavým doporučením, aby se pan Wagner dal prohlídnout. Poté pokračoval zesměšňováním (technologie zžíravé ironie), aby to zakončil zahalenou hrozbou trestního stíhání, s opětovnou referencí na duševní chorobu a nálepkou mediálního zločince.

Skvostné dílko. Pan primátor vyřídil pana redaktora jako třídu. Zvlášť se mi líbilo, jak dodal váhu všem těm nepřímým diagnózám duševních poruch faktem, že on sám je psychiatrem. (Psychiatr asi ví, o čem mluví, není-liž pravda?)

Navzdory značné elokvenci studovaného pana primátora mi to připadalo jako když jsme si nadávali jako kluci někdy v páté třídě. Věty typu „Seš blbej nebo navedenej? Dej si vyšetřit hlavu!“ byly naše běžná munice. Ani určení diagnózy jsme se nevyhýbali. Pamatuju si, jak jeden spolužák taky ocejchoval druhého, slovy: „Seš pohlavně blbej!“ Myslel tím opět duševní poruchu, pohlaví mu znělo jako něco vztaženo k hlavě. Inu, vyšší vzdělání tehdy bylo ještě daleko před námi, ale jak vidíte, manýry už jsme měli na úrovni primátora. Co je ale u jedenáctiletých kluků normální, vypadá u primátora a vrcholového politika země hodně nedůstojně.

A tak mě ani nepřekvapilo, kolik lidí v diskusi k článku reagovalo se značnou nelibostí a nechutí. Co mě ale překvapilo, bylo to, že několik diskutujících svojí nelibost k jednomu politikovi ihned generalizovalo proti straně. Tedy ODS. Výroky byly, s určitýma obměnami, typu:

„Kvůli takovým ... jako vy, se budu zdráhat volit ODS, ... nebudu volit ODS, ...“

No, to je mi pěkné. To je asi na úrovni, jako když máma v domácnosti volí tu stranu, jejíž kandidát je větší fešák. Podle mého názoru je tohle jedna (i když nikoliv jediná) přičina nízké úrovně české politické kultury.

Vzorec je jednoduchý a neustále se opakuje. Dal by se vystihnout oním citátem: „Zabili jste mi dědečka, tady máte přes držku.“ Neboli „Šlápli jste mi na kuří oko, vaše strana to má u mne spočítané.“ A šlápnutí na kuří oko jsou třeba poplatky u lékaře. Tatáž volební msta ze závisti. A závist je obvykle mířená na vládu, protože ta je takříkajíc „u lizu“.

No a pak není divu, že politická situace v Česku je taková, jaká je. Já ji charakterizuji slovy „Divoký východ“. A co chci spoluobčanům za velkou louží říct? Asi tohle:

„Lidi, neblbněte!“ (Tady tiše doufám, že se neproslavím jako Fučík.)

Nevolte podle malicherných věcí. Zamyslete se, která politická orientace je pro Česko nejžádoucnější. Je to tendence ČSSD spojit se s komunisty a přitulit se k Rusku? A nebo tendence ODS zůstat vpravo a hledat spojenectví se západem? Jednotliví politici ani jejich skandály by neměli takovéto rozhodnutí ovlivňovat. Jinak se dopouštíme onoho příslovečného vylití dítěte i s vaničkou. Je rok končící na osmičku, volby mohou být na spadnutí a když čtu o volebních preferencích, tak mi běhá deja vu po zádech. Lidi, neblbněte!

petr.kolar@canada.com