Pověsti o brzkém ukončení ministerské kariéry Heleny Válkové a nástupnictví jejího prvního náměstka Roberta Pelikána dodaly zvláštní ráz jeho vystoupení v Otázkách Vymývače mozků dne 8.února 2015. Při jeho sledování se mi vtírala otázka, jakým ministrem by byl tento mladý zarostlý workoholik s chytrýma očima a chlapeckým úsměvem, ale vedle ní také úvahy o nevděku, kterým hnutí ANO stíhá svou ministryni.

Hlavním námětem příslušné části pořadu byly změny v zákoně o exekucích a exekutorech, které připravuje ministerstvo a jichž se také dožadují poslanci v několika poslaneckých novelách. Nejvíce pozornosti diskutujících se soustředilo na zavedení principu teritoriality, jenž by omezil působení exekutorů pouze na vymezené území proti současné celostátní působnosti. V souvislosti se stavem ministerstva a „rozhoupáním židle“ pod ministryní ale má řešení problému s exekucemi a exekutory širší význam: ukazuje, že v resortu spravedlnosti, postiženém dlouholetým nedoceněním jeho významu a nestabilitou vedení, narostly do mezí nesnesitelnosti různé zanedbávané problémy, jejichž řešení nelze již dále odkládat. Exekuce, pravidla jednání exekutorů a jejich nešvary jsou jen jedním z nich.

I když nebyla vydána žádná oficiální zpráva o odchodu paní ministryně Heleny Válkové z úřadu a s problémem exekucí to nijak nesouvisí, Václav Moravec toto téma otevřel: veřejnoprávnímu bulváru jsou i klepy dobré. Zpochybňování postavení ministryně spravedlnosti na základě pouhých pověstí je nepřístojnost, i kdyby pak skutečně odešla. Ostatně Roberta Pelikána moderátor zjevně nepotěšil. Přesto, když mu baziliškovsky nadhodil jako udičku tvrzení, že Helena Válková svádí skluzy v plnění úkolů ministerstva právě na jeho úsek, takže by snad bylo na místě, aby resignoval současně s ní, pan náměstek zabral: začal se bránit vysvětlením destruktivních následků krátkodobého působení Hany Marvanové ve funkci první náměstkyně, po němž našel legislativní sekci ministerstva ve stavu rozvalu. Několik měsíců nečinnosti útvaru a útěk poloviny osazenstva samozřejmě zpozdil všechny legislativní práce. Zpoždění se postupně dohání i za cenu práce o sobotách a někdy i nedělích. Po příčinách stavu se ovšem nikdo neptá a dohánění zpoždění není pro nezasvěcené na první pohled patrné.

Robert Pelikán se úvahám o možném odchodu paní ministryně elegantně vyhnul a na otázku, zda by přijal nabízené místo ministra, diplomaticky odpověděl, že funkce není volná. Na moderátorovu nehoráznost reagoval tak, jak se na slušného člověka patří. Zdálo by se, že jde o maličkost, která nestojí za komentář, kdyby takové chování bylo u politiků běžné. Helena Válková stále pracuje s plným nasazením, jako by úvah o jejím odvolání nebylo. Například v pátek 6. února vedla celodenní náročná jednání: dopoledne o přípravě zákona o státním zastupitelství, odpoledne o platech soudců. A následně ji jeden z předáků ANO „odměnil“ chvástáním, že „Válkovou odstřelili“. Paní ministryně přijetím funkce aspoň na jeden rok vytrhla ANO trn z paty. Vděku se ale nedočkala. „Zaručené“ zprávy o jejím brzkém odvolání a mediální útoky zejména z Babišových novin provázejí celé její dosavadní působení od samého začátku a vedení ANO se za ni nikdy veřejně nepostavilo. Pokud ji skutečně „odstřelí“, nebude jí dáno pokračovat v zahájených legislativních reformách, které jsou vysoce potřebné. Jaký bude jejich osud v rukou nového ministra, je ve hvězdách. Kontinuitě legislativních procesů obvykle střídání ministrů nesvědčí.