Parlamentní komise potvrdila poslanecký potenciál. A nevyvrátila pocit, že důvodem reorganizace byl Šlachta

Parlamentní komise ukončila prošetřování reorganizace útvarů kriminální policie a zveřejnila závěrečnou zprávu. Ta vzbudila všeobecný rozruch. Jak doufá předseda komise Pavel Blažek, budoucnost vyhodnotí kritiku ze všech stran jako potvrzení její objektivity. Neposuzuje totiž nesoulad se závěry vyšetřovací komise tak jako premiér Bohuslav Sobotka, který řekl: „Žádný člen vlády by neměl zpochybňovat výsledek práce parlamentní vyšetřovací komise, protože ta komise byla složena ze zástupců všech politických stran. (...) A myslím, že zpochybňovat parlamentní komisi může vést v druhém kroku k tomu, že se zpochybní parlament i jako takový; v okamžiku, kdy se zpochybní parlament, se vlastně zpochybňuje i demokratické uspořádání republiky.“

U tohoto příkladně totalitního způsobu „ochrany demokracie“ chybí už jen trestněprávní sankce...

Výkon předsedy komise Pavla Blažka zaslouží uznání. A je potvrzením receptu, který by neměl zapadnout: takovýmto komisím, radám pro vysílání a podobným grémiím by měl vždy předsedat někdo z opozice. A není k tomu třeba žádný zákon, stačí dobrý zvyk.

Komise konstatovala oprávnění policejního prezidenta a ministra vnitra provést reorganizaci policie, o tom ale hádání nebylo! Onen medializovaný spor měl charakter politický a vycházel ze skutečnosti, že reorganizaci nepředpokládala (a to výslovně!) koaliční smlouva. Její bod 11.1 (Policie ČR) totiž zní následovně: „Zachováme základní organizační strukturu PČR – Policejní prezidium, celorepublikové útvary a 14 krajských policejních ředitelství. V případě neefektivního fungování navrhneme zřízení jedné organizační složky státu (tj. na úrovni 1 OSS) či úpravu současného systému v rámci PČR.“

A pak najednou bez přípravy spustil ministr vnitra Milan Chovanec reorganizaci. Policejní prezident se hájil tím, že o podobné reorganizaci se mluvilo již dlouho. Typická dezinformace, protože to je pravdy necelá půlka. Ta důležitější byla, že se z dobrých důvodů podobná reorganizace nikdy neuskutečnila, protože většina kvalifikovaných posudků vyzněla kriticky.

Reorganizace netřeba

Z astánci reorganizace se zaříkávají potřebou lepší koordinace mezi útvary. Kolize mezi útvary jsou však podle explicitního nálezu komise způsobeny oprávněními státních zástupců zasahovat do vyšetřování i personálně (k odstranění tohoto oprávnění směřuje legislativní námět obsažený ve zprávě) a některými interními akty řízení vydanými policejním prezidentem (ty jsou odstranitelné snadněji). Reorganizace kriminální policie však kvůli tomu není třeba.

Kolize mezi útvary řeší jejich nadřízený. Nedělá-li to, postačí ho vyměnit. Reorganizace netřeba.

Náměstek policejního prezidenta pro neuniformovanou policii nepotřebuje znát operativní poznatky podřízených útvarů. Ani kdyby se zaklínal koordinační činností na denní bázi, která mu příslušet ani nemůže. Základní koordinace činnosti policie (a nejenom jí, jde o celý systém bezpečnostních a zpravodajských útvarů) v civilizovaných zemích probíhá automaticky na bázi lustrace v evidenci probíhajících subjektů a dalších definovatelných entit – ale nikoliv poznatků!

Má vůbec nadřízený právo znát detaily práce svých podřízených? Na toto téma proběhla – a musím pochválit úroveň jak diskutujících, tak moderujících! – debata na ČT24. Pavel Blažek excelentně exponoval problém sdílení poznatků ve vojensky organizovaném sboru. Přiklonil se k zásadě, že nadřízený má být informován, důrazně to však podmínil tím, že starostí policejního managementu musí být to, aby podřízení mohli svým nadřízeným důvěřovat. A státní zástupce Ivo Ištvan tento výklad vhodně doplnil i hlediskem potřebnosti znát operativní informace. Uznal ji u přímého nadřízeného, avšak odmítl ji v hypotetickém případě, že by se ji snažil zjistit třeba policejní prezident.

Zajímavá byla pasáž týkající se rozsahu zprávy. Pavel Blažek hájil její stručnost a má samozřejmě pravdu. Snad lze pro příště ještě popilovat formát, který by se mohl inspirovat klasickým schématem půlstránkového shrnutí plus třístránkové analýzy s odkazy, přičemž ono shrnutí by bylo strukturováno otázkami a odpověďmi, jak to bývá ve znaleckých posudcích.

Ivo Ištvan naopak naříkal, že ve zprávě nebylo „všechno“. Současně však pracoval s nikoliv nevinnou terminologickou záměnou, kdy před komisí provedené dokazování nazval „provedením důkazů“, ačkoliv nikoliv vše, co bylo před komisí dokazováno, bylo dokázáno! Pointa možná spočívala v tom, že – při bohužel rozšířené nekorektní práci s prameny – by média citovala z kontextu vytržené věty s tím, že jde o„důkazy“ ze závěrečné zprávy. Komise proto zvolila formát výstupu velmi prozřetelně, mluvíc pouze svými slovy!

Robert Šlachta v přímém přenosu předvedl dvě zajímavé věci. Nejprve tvrdil, že v diskutovaném případě šlo o slučování nesourodých útvarů, přičemž je však známo, že „protimafiánský“ útvar (ÚOOZ) řešil případy korupce, na něž je však specializovaný protikorupční útvar (ÚOKFK). A potom Šlachta předvedl svou největší slabinu.

Komise konstatovala, že se jí nepodařilo prokázat, že by reorganizace byla provedena s cílem „odstranit“ Roberta Šlachtu nebo omezit činnost celorepublikových útvarů nebo zabránit prověřování konkrétních trestních věcí. Komise takto ale implicitně sdělila, že se jí to nepodařilo ani vyvrátit, protože ze spuštění reorganizace „bez rozběhu“ čouhá účelovost jako sláma z bot. Komise opatrně volila výrazy, avšak Šlachta prohlásil, že to „vidí jasně“ a že mu je líto, že se věří jen jedné straně. Smutné by to bylo, kdyby to neznělo od policisty, který by nikdy nikoho nezavřel, kdyby věřil všem stranám stejně.

Byrokratický přístup

Komise dosáhla znamenitého vyšetřovacího výsledku, když odhalila totálně zpackané vyhodnocení telekomunikačních dat příslušníkem inspekce (GIBS), které neobjevil ani dozorující státní zástupce. A to je dvakráte varující vzhledem k tomu, nakolik „elitní“ operativci zakládají své šetření na technických prostředcích, a umění operativní práce mezi lidmi upadá.

Co říci závěrem? Závěry komise nechávají prostor dřívějšímu odhadu, že reorganizace se samozřejmě týkala Šlachty, který však měl odejít dávno sám, a to v rámci systémové rotace. Na to měli dohlédnout jeho nadřízení, kteří však asi na náročnou personální práci „neměli koule“, a tak se s problémem vypořádali byrokraticky, pod záminkou reorganizace. Kvůli vlastnímu ne umětelství tak destabilizovali kriminální policii. Doufám alespoň, že z nich prezident časem neudělá generály.

LN, 7.2.2017