Když představil Petr Fiala svůj budoucí mančaft, bylo hned haló, protože Jan Lipavský se zdál být nejhorším snem, jaký se mohl normálnímu občanu této země, který se jen trochu zajímá o politické dění, zdát. Skepse vůči tomuto nedostatečně vzdělanému a diplomacií nedotčenému pirátovi byla nic proti tomu, co předvedl po schůzce s prezidentem republiky. Takový ohňostroj nepřipravenosti a sebepřecenění se hned tak nevidí.

Média se mohou od samého počátku picnout z toho, jak nemá Petr Fiala ustupovat zlotřilému zlému starci z Hradu a Lán, i kdyby měl tisíc a jednu výhradu proti Janu Lipavskému. Jenže věci stojí jinak: Jaký logický důvod může mít designovaný premiér k testování vztahů se svým prezidentem na samém počátku své premiérské kariéry, než jen snahu získat skautského bobříka odvahy? Anebo jde o politickou hloupost? Bylo by to pochopitelné za situace, kdy by šlo o opravdu cenného kandidáta sine qua non, ale kvůli takové s odpuštěním nule? Jen proto, že Piráti nic lepšího nemají k dispozici? Nedává to žádný smysl, nic se tím nezíská. Vypadá to, že designovaný premiér se do vládnutí nehrne a jestli to má být oslí můstek ke kompetenční žalobě, tak to je opravdu zbytečně silná káva. Něco jako když jdete s kanónem na bažanta.

Republika není hračka, kterou nechává prezident do rukou osobnostně nezralým a znalostně nedostatečně vybaveným osobnostem. Zamini je pořád velmi důležitý post a špatný ministr může napáchat víc škod než celá nepřátelská rozvědka. Jako by nestačila Karolína Peak neblahé paměti nebo Babišova ministryně spravedlnosti Taťána Malá. Tak proč zrovna nyní Jan Lipavský z Pirátů, to opravdu špatné z nejhoršího myslitelného? To už by mohl prezident jmenovat nějakého vechtra od závor na Jesenicku a vyšlo by to nastejno, protože ten také nemá žádné zkušenosti se zahraniční politikou. Na takový post je členství v nějakém sněmovním výboru opravdu málo, zvlášť v dnešní neklidné době. To přece po prezidentu nemůže nikdo soudný chtít. Ostatně, nějak se zapomíná na to, že vláda je prezidentova, ne premiérova, pokud jde o jmenování, a tady Stařičký mocnář správně zahemoval.

Jana Lipavského by měl Petr Fiala přesvědčit, aby na svoji maršálskou hůl nespěchal; měl by mu dát šanci udělat si ostruhy třeba v Albánii na ambasádě a pak v Somálsku, aby si to srovnal v hlavě a zbavil se toho nánosu z pražského pirátského pařeniště hloupých a ještě hloupějších nápadů. A za nějakých osm let přijď, synku, a půjde to.

Myslí-li si kdokoli, že za tohoto stavu věcí, kdy nedostatečnost Jana Lipavského je tak očividná, že se nechá v přímém přenosu zdemolovat i tak tuctovým redaktorem, jakým je Daniel Takáč z ČT, až o tom musí referovat naostro i média Nové změně velmi nakloněná, by bylo slabostí změnit názor a navrhnout někoho jiného, anebo si resort převzít na krátkou chvíli a pak vybrat někoho jiného, je buď vedle, anebo má oči podlité krví. Politika je umění možného. Testovat ústavu a oprávnění prezidenta k nejmenování úplného mimoně kompetenční žalobou zrovna v této ne zcela šťastné a lehké době je nápad hodný kohokoli jiného, jen ne odpovědného státníka. Miloš Zeman se chová naprosto správně a přiměřeně skurilním okolnostem případu Jan Lipavský.

A kdo si ještě koupí učebnici politologie autora Petra Fialy, ať se přihlásí. Dostane pochvalu před nastoupenou jednotkou.