Na náměstí Míru mě obkroužil jakýmsi dotěrným mávnutím podpisového archu chasník, něco poblíž 17, 18 let, v bílém tričku Fischerových sháněčů-nadháněčů jeho hradní kandidatury. Vzal jsem papír a napsal razantním tiskacím: ANI NÁPAD! BYL V KSČ! - a podpis. Synek se udivil a dal se do smutně obligátní obhajoby, kterou už slyne jeho šéf – "omluvil se přece".

Vzal jsem ho za loket, vedl k nedaleké lavičce a zkusil mu sdělit přesnější obraz. Co je to omluva? Navrhni panu Fischerovi, až mu budeš archy skládat, že mu vzkazuji toto: "Vezměte si, pane, kajícnické roucho a jděte bosý noc co noc do Ďáblic k hromadnému hrobu mrtvých po bolševické diktatuře. Tam bijte čelem o tu posvátnou zem a tam jim řekněte své blekotavé, duté, chámské: "Omlouvám se." Omlouvejte se…Miladě Horákové, generálu Píkovi, všem zastřeleným na hranicích při útěku z rudého ráje, všem čtyřem stovkám popravených a různě likvidovaných, statisícům exulantů, statisícům těch, kteří nemohli studovat, byli talentovaní, byli živoucí, ale režim z nich dělal pololidi, podlidi, méněcenné, třídní nepřátele… s nemožností uskutečňovat své lidské a pracovní sny…. Vaše žena, Jane Fischere, v tažení na Hrad řekla levný a tak obskurní výrok. (Říkám zhruba, kdo by si takový hnus zapamatoval: "Můj Honza nic neudělal. Omluvil se. Očistil se. On jen chtěl pokračovat ve své práci, pro kterou se cítil povolaný.") Nemilí Fischerovi! Ti, o kterých jsem psal – mrtví, zdecimovaní, převálcovaní bolševickou diktaturou -, neměli svou práci? Nebyli pro ni disponovaní? Neměli tedy všichni vlastně právo na tentýž odpudivý čin – zesprosťačit kariérním vstupem do KSČ?

Jan Fischer tím provedl základní mravní a intelektuální debakl, který ho totálně diskvalifikuje od jakéhokoli i jen pomyšlení na možnost být naším prezidentem. Intelektuální chyba – v dychtivosti po kariéře ani nestačil zpozorovat, že režimu, lidově řečeno, už trčí parte z huby, a navíc při vstupu do KSČ podepsal souhlas s okupací naší země armádou cizí mocnosti! A chyba mravní – jakkoli jen vejít do zločinecké organizace, která zde rozprostřela nejčernější režim, jaký naši zemi kdy postihl. Dante napsal: "Běda těm, kdo zradili v době mravní krize." A toto udělal Jan Fischer, který má tu nesoudnost a nestoudnost se dát do prezidentské kandidatury.

Jiný obludný otazník: Fischer je Žid. Cožpak nevěděl o sovětském i zdejším tažení proti Židům? O antisionistickém běsnění, které likvidovalo jeho rasu jako záludný, nepřátelský hmyz? Přece musel vědět, jak rukou soudruhů padli Židé – Slánský, Geminder, Šling, Frank… A to vypočítávám jen některé z těch nejvyšších… Antisionistické řádění kosilo a existenčně postihovalo nesčetné.… Leč ani tato stránka věci Jana Fischera nezastavila – on jen chtěl dělat "jen svou práci, k níž se cítil povolán".

Pane Fischere, to, že teď vůbec můžete pomýšlet na svou kandidaturu, je přímý důsledek toho, že jste vtáhl kdysi do KSČ, neboť jste se mohl realizovat, mohl jste stoupat po žebříku funkcí až na šéfa Statistického úřadu a odtud k premiérovi úřednické vlády a vposled k pomyšlení na sám Hrad. Chápete vůbec při své pochablé mravní a poznávací kapacitě, jak je tato linie absurdní, urážející, obludně groteskní?! Uvědomte si, že byste byl prezidentem, který pokračuje v linii Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda, Husák! Nikoli v linii Masaryk, Beneš, Havel, Klaus. Vyhrajete-li, pane Fischere, což se bohdá nestane, bude to jeden z hanebných okamžiků národního života. Vy totiž při svém šarmantním, "nekonfliktním" premiérování (při němž se narodila Vaše popularita) jste byl jako šéf úřednické vlády svobodný, ničím nesvázaný, bez koaličních konfliktů, vlastně nikomu zodpovědný, na všechny strany dobrý, s pseudospasitelskou neposkvrněností. To se to premiérovalo, to se snadno sbíraly body nejlevnější popularity. A druhá věc: Máte tu ubohou výhodu, že lidé zablouděně vzpomínají na normalizaci, že současné tvrdé podmínky je vrací až do nostalgie nad těmi časy. Neboli o to snázeji odpouštějí Váš ubožácký vstup do KSČ. Snad si stačíte uvědomit, jak snadno Vás s touto – pro nás nesmazatelnou poskvrnou - mohou mít rádi a přesvědčeně současní členové KSČM!? I toto je zrůdný paradox Vašeho drzého, nemravného tažení na Hrad.

Byl jsem dvakrát ve vedení KANu (Klub angažovaných nestraníků, duben ´68 – duben ´69 a 1990 - až do splynutí s KDS – Křesťanskodemokratická strana), který byl v těsném spojení s K231 (Klub potrestaných paragrafem tohoto čísla jako nepřátelé socialismu). Nikdy jsme po roce 1989 bohužel neuskutečnili debolševizaci. To, že Jan Fischer i jen pomýšlí na Hrad, je též jeden z důsledků. Prosím tedy bývalé členy KAN a K231, jejich děti a vnuky, aby zabránili vstupu Jana Fischera, bývalého člena KSČ na prezidentský úřad. (Že do čeledi jemu blízké samozřejmě řadím Janu Bobošíkovou a Vladimíra Dlouhého je zřetelné – jenže ti jsou bez šance, zatímco Fischer je zatím premiant).

Jan Fischer kolaboroval se zrůdnou, národ hubící KSČ, nemá schopnost sebereflexe, chce kandidovat, ač komunista, ve svobodné nekomunistické zemi na jejího prezidenta. Je to děsivé, absurdní, nehorázné a bohužel možné. Leč je to v našich rukách. Prosím slušné lidi a demokraty: Nevolme Jana Fischera. Odejměme mu tu tristní "výhodu", že mrtvé oběti komunistického teroru nemohou hlasovat.