Zkratky jsou někdy mnohem výstižnějším popisem reality než jména, která zastupují. Odosobněný akronym PB používali členové Strany Zelených (SZ) jako symbol temného období, kterým strana v uplynulých dvou letech procházela. Označovali jím Jakuba Patočku a Jana Beránka. První z nich nedávno ze strany s ostudou odešel, druhého pak z předsednické funkce loni v září vymetl mimořádný sjezd v Pardubicích. Jeho uspořádání prosadila vnitrostranická opozice, stále více nespokojená s "neetickými a pokryteckých metodami" PB.

Už příchod PB do čela strany přitom poznamenal skandál. Těsně před volebním sjezdem v březnu 2003 vtrhlo do pražské hlavní kanceláře SZ komando, které PB vedli. Útočníci vyhnali hlavní manažerku strany, vyměnili zámky a odmítli do kanceláře pouštět statutární zástupce včetně předsedy revizní komise. PB se tak násilím dostali k členské databázi, díky čemuž jejich skupina na sjezdu získala většinu a předsedou strany se stal Jan Beránek.

Od SZ se poté odvrátily ekologické iniciativy, jejichž zástupci označili politické dobrodružství PB za "tunelování občanského sektoru". Duo, které slibovalo vnést do české politiky "novou kulturu", začalo politickou stranu přetvářet v jakousi náboženskou sektu či byzantský pašalík, založený na vůdcovském principu. Vnitrostranická opozice upozorňovala na jejich obcházení demokratických principů, maskované orwellovskými frázemi o "nové demokracii". K vytvoření hlasovací většiny například PB účelově zakládali nové základní organizace, ve kterých figurovali jejich příbuzní. Kritici těchto metod byli trestáni a vylučováni. Zděšení nad potlačováním opozice dorazilo z Prahy až k bruselským Zeleným, kteří kvůli tomu odmítli českou SZ podpořit v eurovolbách. Těžký debakl, který v nich strana utrpěla, je tak třeba připsat právě na účet PB.

Když většina straníků už metody PB nehodlala dál snášet, Jana Beránka v čele SZ vystřídal Martin Bursík. Nový předseda bude především muset najít odpověď na otázku, kam zmizely stranické peníze. PB totiž ovládli SZ v době, kdy strana dostala jedenáctimilionový příspěvek za parlamentní volby. Opustili ji ve chvíli, kdy na zbylo jen pár tisíc korun. Jejich kritici přitom v minulosti opakovaně upozorňovali na neprůhledné financování a na "přihrávání dobře placených zakázek věrným přátelům". Loni v dubnu například kritizovali nepřiměřeně vysoké odměny vyplacené Beránkovým vedením Karlu Hoplíčkovi. Podle člena SZ Martina Macha šlo o člověka, který účelovým založením základní organizace v Novém Městě na Moravě pomohl Beránkovi prosadit do čela eurokandidátky Jakuba Patočku. Podrobnější rozkrytí vnitrostranického hospodaření z éry PB tak bude lahůdkou, kterou si média dříve či později nenechají ujít. Základní otázka zní: bylo násilné ovládnutí SZ na jaře 2003 opravdu motivováno jen neukojenými politickými ambicemi PB, nebo spíš šlo o předem promyšlený "podnikatelský záměr"?

V SZ zřejmě končí éra mesiášů, pro které byly fráze o ochraně přírody jen výtahem k moci. Je v tom naděje, že se zelená sekta změní ve standardní politickou sílu. Ať už si totiž o SZ jako takové myslíme cokoli, s jejím novým vedením přinejmenším půjde věcně polemizovat.

Poražení PB neunesli, že byli ve straně demokraticky přehlasováni, a Jakub Patočka založil nové politické hnutí Zelení. Sdružili se v něm prosazovatelé politické rehabilitace komunistů, bizarní ufologové a propagátoři drog. Vzniku tohoto spolku je paradoxně třeba tleskat - představitele nejextrémnější odrůdy českého ekologismu bude plodně kanalizovat na politickou periferii. Podle ČTK má hnutí Zelení asi dvacet členů. Škoda, že podle internetových stránek (www.hnutizeleni.cz) jde zřejmě jen o "výstřel do tmy" - poslední aktualizace totiž proběhla 25. září. Věru neslavný konec Patočkovy a Beránkovy "ekologické demokracie pro všechny"…