Kongres ODS – modrá perestrojka s krátkýma nohama

Nejvýznamnějším přínosem brněnského kongresu ODS bylo vytyčení základních úkolů – generální linie výstavby rozvinuté kapitalistické společnosti. Její konkretizací pro nejbližší období byly pak směrnice pro zachování současné vlády kolegy Nečase. Zdůrazňovaly, že plánovaný přírůstek příjmů státního rozpočtu musí být zabezpečen především růstem společenské produktivity práce, provedením změn ve struktuře výroby, účinnějším uplatněním výsledků rozvoje vědy a techniky. Mimořádně se zdůrazňovala úloha pravicově uvědomělého člověka při rozvoji výroby a podnikání a při obhajobě a obraně vlády a demokracie proti nastupujícím komunistům. Z tohoto hlediska kongres mimořádně zdůraznil význam ideově výchovné práce. Jejím cílem musí být aktivně získávat voliče pro politiku strany a prohlubovat morálně politickou jednotu strany i společnosti na základě podpory tržních mechanismů, levného silného státu, vlastenectví a pokrokové ideologie "zdravého rozumu", jakož i rozhodného odporu vůči různým nešvarům, například korupci či tzv. "kmotrovství".

Jestli je vám předchozí odstavec nějak divný (či povědomý), tak vězte, že jde vlastně o plagiát. Opsal jsem část cizího textu (Dějepis pro 8. ročník základní školy z roku 1983, pasáž o XIV. sjezdu KSČ z roku 1971) a v podstatě jen vyměnil pár slovíček: místo soudruh kolega, místo socialismus kapitalismus, místo plánovaná ekonomika tržní atp. Kongres ODS totiž v mnohém připomínal komunistické sjezdy, zejména přehršlí prázdných frází a bojovných hesel, povinného rétorického balastu zcela bez opory v realitě. Pouze manifestovaná jednota jaksi chyběla.

A připomínal i dobu perestrojky, jež u nás přinesla pouze dílčí a formální obměnu tváří, které, ty staré i ty staronové, jen obtížně skrývaly strach ze ztráty moci a pozic.

Perestrojka experimentálně prokázala nereformovatelnost socialismu, a to i tehdy, pokud se reformy, jako v Sovětském svazu, dělají "upřímně". I ODS je zdá se nereformovatelná, což nemusí znamenat její rychlý zánik, ale třeba přežívání na úrovni okolo deseti procent, tedy z hlediska výše volební podpory to samé, co potkalo KSČ(M). Příčin popsaného stavu je mnoho, zastavme se tedy alespoň u těch nejdůležitějších.

Hořký paradox stranické rebelie

Starého psa novým kouskům nenaučíš, praví lidová moudrost. Je-li typickým představitelem ODS zprostředkovatel veřejných zakázek pro spřízněné podnikatele, jenž si udržuje moc v místním sdružení, na radnici svého města i na volitelném místě stranické kandidátky pomocí klientelistických (ba mafiánských) sítí, jakou lze od něj čekat změnu? Uskrovní se, začne číst F. A. Hayeka a "chodit mezi lid"? Komická představa.

Typy lidí, kteří by svým založením odpovídali "ideálu ódéesáka", po němž se volalo z kongresové tribuny, už v ODS dávno nejsou nebo v ní skomírají na okraji. A noví nepřijdou, neboť v jejich očích je ODS dávno zprofanovaná. Podobně jako v očích mnoha původních voličů občanských demokratů. Ostatně, o vítězství jakých "zdravých sil" svědčí kongresový triumf Martina Kuby?

Sám Petr Nečas spojil před dvěma a půl lety osud své strany s osudem své vlády. Pokud lidé vládu ocení, preference ODS poletí nahoru, sliboval si Nečas. Nic jiného mu ani nezbývalo, avšak je-li nejčastějším hodnocením jeho kabinetu výraz "strašný", a to i z úst mnoha pravicových voličů, nelze se divit mizerným preferencím a volebním výsledkům ODS. Přičemž preference nevrátí shazování viny na zákeřné "veverky" či na proradnou topku. Jsou-li koaliční partneři tak nemožní a škodliví, proč potom ve vládě s nimi zůstávat? Co z toho ODS má? Pouze různí členové strany ve všemožných vládních i jiných funkcích z toho mají – na rozdíl od voličů – docela hodně a do politiky (do ODS) přece nevstupovali kvůli tomu, aby pomáhali druhým a tratili na tom či zbytečně trpěli v opozici. To by přece byl atribut levičáctví, podobně jako batůžek s PET lahví.

Tluchořova "rebelie" obsahuje hořký paradox: její nositelé, jakkoliv jednají účelově, zároveň přesně pojmenovávají jednu z hlavních příčin krize ODS: ztrátu víry v původní ideály (konkrétně v nízké daně), jež se zároveň hmatatelně dotýká zájmů některých tradičních voličských skupin, zejména drobných podnikatelů a živnostníků. Malí podnikatelé zpravidla nemají šanci "zahojit se" na státních zakázkách jako ti velcí a zvýšení daní o procento či snížení výdajových paušálů může řadu z nich ohrozit opravdu existenčně. A obecněji řečeno, těžko si může přívlastek "pravicový" nárokovat vláda (a strana), která se bojí čelit hospodářské recesi vlastním krédem, tedy povzbuzením ekonomické aktivity snížením daní. Nyní však, v duchu jakéhosi nepsaného Poučení z krizového vývoje, budou tyto banální poučky pravicové hospodářské politiky považovány v ODS takřka za herezi.

Pouze snaha udržet moc za každou cenu zatím udržela Petra Nečase v čele ODS, avšak dlouhodobě (ne-li mnohem dříve) se jeho straně spíše tragicky vymstí.

LN, 6.11.2012