Předseda českých demokratů Bohuslav Sobotka nerad slyší pravdu. Takže když si mladý člen jeho strany až odněkud z Poděbrad troufne říci, že sovětské vedení nemohlo v roce 1968 na vývoj událostí v Československu reagovat jinak než tím, že je zakouslo, je soudruh předseda rozčilen, za výroky svého soudruha se omlouvá a dává najevo, že to si ten mladík vyskočil zbytečně příliš vysoko.

Ještě, že neřekl, že měl Michal Mašata držet hubu. Ale měl k tomu zatraceně blízko.

Oč jde?

Sociální demokrat z Poděbrad Michal Mašata v textu na svém blogu obhajoval sovětský postoj při invazi do Československa v roce 1968. Sovětský vůdce Leonid Brežněv se zachoval jako státník. Československý předák Alexander Dubček se naopak zachoval jako vesnický buran.

Dubček podle soudruha Mašaty nevzal v potaz "naprosto pochopitelné a legitimní zájmy Sovětů", nereagoval ani dost málo na "potřeby země, v jejíž sféře vlivu jsme byli" a jako "blbec v Praze" se zkusil rozběhnout hlavou proti zdi, co to udělá.

Celý text, zvaný Rok 1968: Brežněv udělal správnou věc, umístil Michal Mašata na svém blogu na iDnes.cz.

Československo bohapustě ignorovalo sovětské geopolitické zájmy v rámci studené války a zabránění jadernému střetu, dovozuje Mašata a má samozřejmě naprostou pravdu.

Nostalgici se dodnes domnívají, že nebýt Sověty vedeného vpádu, mohlo být Československo zemí medu a strdí.

Mašatův názor zní, že pokud by Alexander Dubček kývl v únoru 1968 na rozmístění sovětských vojsk a Sověti v srdci Evropy mohli rozmístit "něco mezi 20 a 50 tisíci muži", mohlo Československo kýžený socialismus s lidskou tváří vybudovat.

To musí nostalgiky roku 1968 vytáčet k nepříčetnosti.

"Jen blbci v Praze museli vyzkoušet, co to udělá, když se rozeběhneme hlavou proti zdi," uzavírá svůj text Mašata.

Soudruh Sobotka se rozčílil: "Sociální demokracie odmítá okupaci jako zcela nepřípustný a hrubě nepřátelský akt, který zcela zničil pokus o demokratizační změnu tehdejšího komunistického režimu, jenž měl velkou a spontánní podporu českých obyvatel, a na dalších 20 let zmrazil politické poměry v zemí. ČSSD se hlásí k pozitivnímu odkazu reformního Pražského jara, které mimo jiné umožnilo i úvahy o možném obnovení činnosti sociální demokracie v tehdejším Československu," napsal.

Soudruh Sobotka buď trpí výběrovou pamětí, nebo neví, o čem mluví. Jen tak na okraj: slavný tribun lidu Josef Smrkovský v roce 1968 zcela otevřeně přiznal, že tajní policisté na rozkaz jeho strany pečlivě zjišťují, co se děje na schůzkách starých sociálních demokratů, kteří byli tenkrát tak krátkozrací, že se bláhově domnívali, že jim komunisté dovolí, aby se obnovili. Smrkovský byl upřímný: bývalí sociální demokraté nechápou, že jestli jim něco komunisté nedovolí, bude to jejich obnova.

Ostatně, ti sociální demokraté, kteří se více či méně dobrovolně nebo nedobrovolně po tzv. Vítězném únoru sloučili s komunisty, byli proti jakémukoliv obnovování. Proč? Inu, proto, že by tím museli popřít sebe samotné.

A drobnost: co naštvalo komunisty, včetně těch údajně reformních, nejvíc na manifestu 2000 slov? Zmínka o tom, že komunisté nemají mít vládu zaručenou jakýmikoliv zákony, že se jí smí ujmout jedině tehdy, když ji získají ve svobodných volbách, a že se budou muset smířit s tím, že ji v dalších svobodných volbách zase ztratí.

Jinak ale Michal Mašata pojmenoval skutečnosti jejich jménem.

Měl však jít dál: jak se vlastně vůbec stalo, že Československo spadlo do chřtánu právě Sovětům? Jaký podíl viny na tom nese právě jeho strana? Když už se Československo stalo součástí sovětské sféry zájmů, to už bylo trochu pozdě na vymýšlení všelijakých socialismů, ať už s jakoukoliv tváří.

Soudruh Mašata se měl zamyslet nad zhovadilostí voličů v letech po druhé světové válce: kdopak to asi dal komunistům naději na to, že jim země během pár let spadne do klína?

Komunisté po převratu roku 1948 sami připustili, že i přes (už tehdy nezákonnou) existenci Lidových milicí, té komunistické varianty nacistických SA, se obávali, že jim to v únoru neprojde. A ono prošlo. Proč?

I to mělo být téma pro zamyšlení soudruha Mašaty.

Soudruh Mašata sám uznává, že na sovětském postupu "nebylo nic demokratického".

To snad také nikdo neočekával. Proboha: demokracie a komunismus, to jsou přece dva navzájem se vylučující pojmy.

Jenže čeští voliči jsou, zdá se, nepoučitelní.

Nejdřív dosadí na Hrad Miloše Zemana, aniž by jim vadilo, že ten soudruh považuje slovo demokracie za nesmysl a snaží se - proti duchu i liteře ústavy - změnit českou politickou scénu z parlamentní demokracie na hradní diktaturu. Ale ano, parlamentní demokracie, zvláště ta v Čechách (a na Moravě i ve Slezsku) by si zasloužila mnohá vylepšení, jenže o tom není řeč. Řeč je o tom, že Miloš Zeman, který slíbil, že bude dodržovat ústavu, po téže šlape neočištěnou obuví.

A teď se zdá, že čeští voliči míní zapomenout na to, kam jejich zemi přivedli právě komunisté. Míní jim dát v míře přímo nepřiměřené v donucených předčasných volbách své hlasy.

Kdyby pro nic jiného, pak z tohoto důvodu mělo volání soudruha Mašaty na poušti smysl. Jo, jako by říkal, jen si je zvolte. To bude zase na nepěkně dlouhou dobu naposledy, co budete volit svobodně. A hlavně si uvědomte, že ve chvíli, kdy je zvolíte, přestanete být pány (a paními) své země.

Že Sovětský svaz už není? Ale jděte, vy bláhoví! To přece nemůžete myslet vážně!