28.3.2024 | Svátek má Soňa


POLITIKA: Nepopulární levičácké zastání se nezaměstnaných a lůzy

7.12.2011

Všeobecný názor na nezaměstnané v ČR prý říká, že ti, kteří ztratili práci, by měli pobírat naprosté minimum finančních podpor a že současně nastavená podpora v nezaměstnanosti je dostatečně nemotivuje hledat si práci a nepudí je opustit své známé prostředí a pustit se na cestu za prací do neznáma, kde nikdo nepomůže ani radou, natož činem.

Až nebezpečně mnoho lidí považuje lidi bez práce za nepřizpůsobivé. Tito nesmlouvaví kritici nezaměstnaných je nijak blíže netřídí a neohlížejí se ani na to, zda nezaměstnaný má odpracovaných pár desítek let, pár let, nebo nic. Nesmlouvaví kritici nezaměstnaných se odmítají zamýšlet nad věkovou i vzdělanostní strukturou nezaměstnaných i nad tím, zda daňovými odvody v době, kdy byli zaměstnaní, odváděli hodně či málo, ale aspoň něco, nebo vůbec nic.

Kritiky nezaměstnaných nezajímá, zda mají na svém kontě odpracováno třeba 35 let, 30, či 25. To samo o sobě je pěkné číslo a slušný výkon, přesto je kritická společnost šmahem označí za nepřizpůsobivé a za takové, co si zaslouží jen obecní polévku na ulici, případně koště nebo pytel na odpadky do ruky za to, aby mohl pobírat 3000 Kč na své životní náklady. Více životních potřeb nesmí mít.

Ještě více do očí bijící je požadavek, aby si na obecně prospěšných pracích s košťaty a pytli na odpadky odpracovali nezaměstnaní své nároky na podporu v podpůrčí době nezaměstnanosti, což má být doba na shánění nového zaměstnání, i když nárok na podporu v nezaměstnanosti vzniká odpracováním 12 měsíců během posledních tří, nově posledních dvou let.

Tento popsaný náhled na lidi, kteří přišli o zaměstnání, je nejen velmi krátkozraké vnímání světa, ale zároveň je to i velmi prospěšné pro úspěch pravičácké vlády. Proto si pravičácká vláda nositele těchto nekompromisních a poněkud zdravému rozumu odporujících odsudků cíleně vychovává.

Kdo jsou ti flákači, nemakačenkové, neschopní najít si práci a nepřizpůsobiví všemu, jakož i trhu práce? 70% občanů podle průzkumu agentury STEM je zatracuje. Vědí ti zatracovači, kdo jsou tihle jimi odepsaní lidé? Nevědí. A nechtějí vědět. Jedním ze zákonů teroristů je "neztotožňovat se s obětí", "nevciťovat se". Zatracovači byli pravičáckou vládou naučeni neztotožňovat se s nezaměstnanými a nevciťovat se. Neumějí si tudíž představit, že by se ve stejné situaci mohli ocitnout i oni sami.

Přitom je to tak jednoduché – stačí se dožít padesátky a přitom nepatřit k těm, co měsíčně chrastili se statisíci, přicházejícími na účet. Kolik takových je? 70% populace určitě ne. Mnozí z nich přeskočí čtyřicítku, pro některé třeba ten kritický věk bude padesátka, třeba i pětapadesát, a stanou se pro trh práce nezajímavými, aniž by svůj stav mohli nějak ovlivnit. Na to ale zatím nemyslí, neztotožňují se se současnými padesátiletými nezaměstnanými a nevciťují se do jejich stavu mysli.

Nejde však jen o stav mysli, ale i o stav těla. V padesáti opravdu člověku ubývá sil, takže jednak není tak mrštný na lešení, jednak tolik nenabourá s krumpáčem, ale ani nevyběhne s PC skříní do druhého patra jako před léty, a také nebude podlézat stoly s elegancí, kterou by mu, když mu bylo třicet, i had záviděl. Nebude se ani tak skvěle orientovat mezi regály a cvičit s ještěrkou s centimetrovou přesností a rychlostí namydleného blesku. I s počítačovou myší nebo na tabletu bude hrabat jaksi pomaleji a neohrabaněji.

Pamatovat si, co se jak dělo či probíhalo, dělalo či vyrábělo před desítkami let, se zdá být nadbytečné, nepotřebné, nezajímavé, zbytečné. Doba si žádá přijímání nového bez zábran nedůvěry, které přinášejí zkušenost a paměť.

Pravicovým stranám vyhovuje, že lidé smýšlejí pravicově, a tudíž přesně rozeznávají, kdo je pro společnost zátěží podle pravicových vlád. Jsou to socky, hendikepovaní, malé děti, jejich maminy, co jim utírají nosy a zadky mezi péčí o domácnost, dále ti, co po čtyřicítce ztrácejí krásu a mrštnost, naopak získávají nadhled, schopnost vidět věci z různých úhlů, opatrnost v úsudcích a neochotu nechat se manipulovat.

Vlastně by bylo ideální, kdyby malé děti vůbec nebyly, jednoduše by se zrodily hned vytrénované a vzdělané pružné pracovní síly. Malé děti zatěžují zdravotnictví a školství a zdržují výkonné ženy od práce užitečné pro společnost.

Je jiná důležitější práce pro společnost, než zplození a výchova nových generací? Levicové politické strany říkají, že nikoli, pravicové říkají, že samozřejmě. Podle pravicových stran nejdůležitější pro společnost je pracovat a odvádět daně, nakupovat a odvádět daně, spotřebovávat a odvádět daně. Daně pro koho?

Levicové politické strany chtějí z takto odvedených daní zajistit život lidí po to dlouhé období, kdy jsou pro společnost zátěží, protože jsou příliš malí, pak zase nevzdělaní, nebo příliš slabí a nemocní, nebo příliš staří. Pravicové politické strany chtějí takto získané daně rozpustit do budování a rozpínání firem a do produkce.

Jenže mnoho nezaměstnaných nezajistí odbyt produkce, takže nezájem o produkci zahubí budované a zatím se rozpínající firmy. To sice nehraje do not pravicovým politickým stranám, ale nelze to odvrátit. Zvlášť tehdy ne, kdy toky peněz ze státní pokladny neřídila neviditelná ruka trhu, ale viditelná korupce.

Označování lidí, vyloučených ze společnosti pro svůj hendikep ve vzdělání, schopnostech, zdraví či majetkových poměrech, ba i nezaměstnaných a těch, co žádají zastání slabších a postižených chamtivostí mocných, lůzou, lúzou, či luzou nestačí na udržení rozvoje nebo alespoň nepadání celé společnosti do krize.

Ostatně při správném a výkonném řízení lidské společnosti bez vykořisťování a parazitování na jiných, bez korupce, úplatkářství, podvrhování "nejlepších a optimálních" projektů na úkor těch skutečně dobrých nemusí téměř nikdo zůstat na okraji společnosti, deklasován pod úroveň lidství a člověčenství vůbec.

Pravicové vlády ale nedokáží řídit společnost tak, aby tato, jak v poslední době v diskuzích někteří s oblibou jmenují, lůza nebyla, aby lidé nepadali přes okraj vyvolené společnosti do nezaměstnanosti, předlužení, osobních bankrotů a osobních tragédií. Levicové vlády zase přistřihují křidélka a brání v letu vpřed několika málo vyvolených.

Ptejme se sami sebe, zda děláme dobře, když zatracujeme nezaměstnané jakožto socky, lemply a nefachčenka, a vůbec lidi, neschopné tím, že se nedokázali narodit do vyvolených rodin, a tudíž najít si výborně placené pašálíky a zajistit se po deseti letech práce na celý další život v blahobytu, radosti, zábavě a výnosném podnikání.

Ptejme se, zda není na čase poslat pravicovou vládu na střídačku a dát šanci vládě levicové. Možná nazrál čas k úvahám, která politická strana orientovaná levicově, nemá ve své historii vepsáno tolik skandálů, korupčních kauz a úplatkářských afér, že by se jí dalo svěřit kormidlo naší potácející se lodi dříve, než se bolestivě a zaslouženě rozsekáme za zpěvu, tance, potlesku a proklamací o krásném světě pro pár vyvolených, jimž lůza musí sloužit nebo mazat z cesty, na nějakém opravdu ostrém a nepříjemně poučném skalisku.

Jak jsem uvedla výše, levicové politické strany chtějí nějak zabezpečit život lidí po to dlouhé období, kdy jsou pro společnost zátěží, protože jsou příliš malí, pak zase nevzdělaní, nebo příliš slabí a nemocní, nebo příliš staří. To, že se tato doba s věkem dožití prodlužuje, to přece není chyba levice. Proč tedy zatratit levici a dát šanci výhradně pravici? Protože si to pravicové politické strany přejí?

Převzato z JanaSimonova.blog.idnes.cz se souhlasem autorky (její další blog: Simonova.blog.cz)