Francouzský prezident Emmanuel Macron byl zvolen díky odporu velké části francouzských voličů k jeho protikandidátce Marine Le Penové. Několik měsíců po jeho zvolení se jeho popularita prudce propadla.

Ve Francii proběhly před několika měsíci prezidentské a poté parlamentní volby. Volby ovládl Emmanuel Macron a jeho politické hnutí. Nyní, několik měsíců po volbách, se u francouzských voličů dostavila jistá „kocovina“ z Macrona. A to nejen proto, že chce rušit zaběhlá pravidla ekonomiky silně ovládané francouzskými odbory.

Popularita prezidenta Macrona prudce klesá. Popularita francouzského prezidenta Emmanuela Macrona poklesla oproti předchozímu měsíci o sedm procentních bodů. Ukázal to průzkum institutu YouGov, jehož výsledky byly dnes zveřejněny. Macronovu práci nyní schvaluje 36 procent lidí. Pokles obliby šéfa Elysejského paláce nastal podle agentury Reuters v době, kdy parlament ostře debatuje o reformě trhu práce a zákonech o etice ve veřejné správě. Kvůli rozpočtovým škrtům a sporům s Macronem zároveň v červenci rezignoval náčelník generálního štábu francouzské armády a vláda snížila příspěvky na bydlení.

Mimochodem, podobně vypadá podle amerických médií i popularita amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten neváhal a navštívil Francii během oslav pádu Bastily a jakoby napomohl k pádu popularity samotného francouzského prezidenta. V případě Macrona se jedná o pokles podpory uměle vybuzené francouzskými médii. Jeho „výhodou“ v prezidentské volbě bylo to, že francouzská veřejnost byla systematicky přesvědčována o tom, že případné vítězství jeho soupeřky Le Penové by bylo katastrofou nesmírného rozsahu. Proto ho v druhém kole přišlo podpořit i hodně voličů, kteří se o Macronův program ani moc nezajímali a stačilo jim, že se prezidentkou Francie nestane právě Marine Le Penová. Podpora Macrona tak nevycházela ani tak z podpory jeho programu, ale z toho, že byl řadou voličů považován za „menší zlo“. Nyní se voliči jakoby probírají ze snu a s údivem pozorují, že Macron plní své sliby a snaží se reformovat francouzskou ekonomiku svázanou různými vymoženostmi díky síle odborů.

I když postavení českého prezidenta je z ústavního pořádku Česka o mnohem méně významné než postavení prezidenta Francie, i u nás existují mezi voliči poměrně silné touhy zbavit se stávajícího prezidenta Miloše Zemana stůj co stůj a ať to stojí, co to stojí. Hlavně když už prezidentem po další volbě Zeman nebude. Z toho pak pramení podpora jeho protikandidátům. Zatím nejvíce preferencí nasbíral Jiří Drahoš, o kterém se nyní spekuluje jako o nejvážnějším protikandidátovi Miloše Zemana. Domnívám se však, že ho řada jeho potencionálních voličů bere do úvahy právě a jenom proto, aby zde byl někdo, kdo bude schopen Zemana v přímé volbě porazit. Zdá se mi, že ho voliči neberou jako variantu lepší, ale jako variantu, díky níž se Zeman nestane po druhé prezidentem. Opět je to jako v případě Francie negativní volba. Obávám se, že v takto vyhrocené atmosféře negativní volby nelze vybrat dobrého prezidenta. Kromě toho, nepovažuji osobně Jiří Drahoše ani Michala Horáčka za osobnosti, které by si právo být prezidentem zasloužily tím, co ve svém profesním životě dokázaly. Jestliže je řada lidí ochotna Drahoše či Horáčka podpořit, protože se jim tito pánové zdají lepšími figurami na známky a protože nepijí becherovku a nekouří, je to zatraceně málo.

Rád bych viděl ve funkci prezidenta také někoho jiného, ale proto, že se mi politický směr reprezentovaný Zeman hluboce nezamlouvá. U pánů Drahoše či Horáčka ale vím s naprostou jistotou, že žádnou reálnou alternativu nereprezentují, že jsou amorfní a ohební a v tom špatném slova smyslu „populističtí“.

Až si tedy zvolíme nového prezidenta a nebude to Miloše Zeman, pak teprve hodně lidí procitne ze snu a uvědomí si, že negativní volba opět vedla k tomu, že funkci obsadil kandidát, který se jim vlastně vůbec nelíbí a s nímž mají problém. Tak už to ale u negativní volby bývá.