Padla vláda. Nic nového pod sluncem. K opozici se přidala část koaličních poslanců, jimž došla s Topolánkovým kabinetem trpělivost. Dokonce i v tisku se v minulých týdnech psalo o tom, že po eskalujících problémech v tuzemské justici by měla slabá středopravá vláda raději odejít. Tož se tak stalo. Svět se nezhroutí, ba ani české předsednictví EU.

Kam se česká vládní krize hrabe na stávající globální krizi - ekonomickou, důvěry, antropologickou… U vládní krize naštěstí máme k dispozici „noty“, ústavní vodítko. Otázkou tak jen zůstává, nakolik se s ústavním rámcem popasují zájmy klíčových politických hráčů.

Patrně se nám zde budou paralelně odehrávat dva procesy. První, řízený prezidentem, se bude týkat hledání nové vlády. Druhý, iniciovaný stranami, by měl mít za cíl nalezení termínu pro předčasné volby do Poslanecké sněmovny.

Většinu aktérů navíc budou tížit osobní motivy, emoce a nedůvěra. Prezident Klaus je ve dvojích kleštích. Přirozený ústavní postup může narážet na averzi k Mirku Topolánkovi, který navíc přilil olej do ohně slovy o tom, jak pád vlády musel být oslavován na Hradě, pražském magistrátu, ruské ambasádě a v Lidovém domě. Další prezidentovo dilema se bude týkat komunikace s ČSSD - když přece ona je hlavním protipólem Klausova neoliberálního euroskepticismu.

Lehké to nemají ani sociální demokraté. Mají zostřovat zápas s ODS i za cenu pohřbení českého předsednictví a Lisabonské smlouvy?

Občanské demokraty zřejmě znovu přepadnou černé myšlenky z týdnů před loňským prosincovým kongresem. Mají dál sázet na staronového předsedu Topolánka, který je s to přivést partaj do izolace, anebo zahájit vnitřní debatu o následovnictví?

Zelení a lidovci se vezou. Čtveřici Bursíkových poslanců konkurují dvě poslankyně, jež po vyloučení ze SZ inklinují k Demokratické straně zelených. KDU-ČSL se chystá na volební sjezd a ráda by si nejprve našla vlastního lídra. Obě malé strany by mohly v předčasných volbách pohořet. Potřebují čas, aby se daly dohromady a upevnily svoji pozici. Není náhodou, že v rozpravě nad nedůvěrou zelení poslanci tepali ČSSD i ODS a lidovci se chlubili, jak zabránili vládní privatizaci zdravotních pojišťoven, opt-outům v penzijním pojištěním a možná i privatizaci Letiště Ruzyně.

Vše ostatní je pouze věštěním. Obecně se před námi rýsují dvě reálné cesty. Buď se ODS a ČSSD shodnou na podobě vlády - jedno zda politické, úřednické, několikatýdenní či několikaměsíční – a harmonogramu událostí, po nichž přijdou předčasné volby. Anebo nám tu budou přežívat vlády v demisi či bez důvěry, pravděpodobně na Klausově špagátu, a to třeba až do řádného volebního termínu.

Po přijetí demise Topolánkovy vlády prezident Klaus uvedl, že nechce, aby vláda v demisi řídila stát dlouho, tedy až do konce českého předsednictví EU. Nechal se také slyšet, že nová vláda musí vzniknout na základě domluvy Sněmovny. Pokud kdokoli přinese na Hrad sto jeden hlas pro vládu, dá mu prý příležitost kabinet sestavit.

Závody byly odstartovány. Kdo první doběhne do cíle, je ve hvězdách. Možná také nikdo. Stát bude fungovat dál, ale politické zápasy v bahně zesílí. Utnou je ve volebních místnostech až občané, budou-li o to stát.