Sjezd nejsilnější vládní České strany sociálně demokratické proběhl tiše a decentně a skončil dříve, než si veřejnost stačila všimnout, že vůbec začal.

Průběh byl natolik hladký, až to snad jako jediné vzbudilo pozornost. Znovuzvolený předseda strany a premiér Bohuslav Sobotka ho přesto označil za historický.

Pro něj samotného bezesporu takovým byl, podařilo se mu ovládnout stranu, utlumit rozpory a zatlačit stranickou opozici do bezvýznamnosti.

Na politika, který byl vždy považován za slabého, necharismatického a zvyklého stát ve stínu jiných, docela slušný výkon. Na funkci předsedy neměl protikandidáta, do vedení prosadil všechny, které doporučil.

Jen účastník povolebního pokusu Sobotku svrhnout Tejc zamíchal kartami při volbě prvního místopředsedy, ale nakonec bez valného úspěchu. Strana teď působí semknutě a jednotně.

Sjezd tak proběhl skoro v podobném poklidném duchu, jako před 14 dny sněmování Babišovy politické firmy ANO, kde delegáti měli zpravidla stejný názor jako předseda.

Co se to stalo se stranou, proslulou vždy dlouhým a bouřlivým jednáním a boji mnoha frakcí a skupin? Co to, že najednou zvládla svůj sněm za pouhé dva dny, přičemž ten druhý odpoledne už nebylo, o čem jednat?

Jedna z odpovědí je jistě ve vládním angažmá. Strana vcelku bezproblémově vládne a daří se jí alespoň budit zdání klidné, dělné síly.

Koaliční partneři vystupují občas s kritikou, třeba právě na sněmu ANO, ale je to kritika celkem umírněná. Není důvod nyní dmýchat programové či personální spory.

Další odpovědí je slabost stranické opozice. Po tzv. lánském puči a spojení s prezidentem Zemanem se natolik zdiskreditovala, že si zjevně dává pauzu, zvláště když uvážíme, že byla několikrát přistižena při jasné lži, a to je situace, kdy by politik měl ukončit svou kariéru.

Místo toho jsou její představitelé stále vcelku v hezkých funkcích. Jejich problémem pak je, že jejich opozice byla spíše mocenská, nemají žádný odlišný program.

Ono je to ale těžké, protože velkými vizemi nedisponuje ani vítězná Sobotkova skupina a celá ČSSD a vlastně ani žádná další ze stran českého spektra.

Krize politiky se nemohla neprojevit ani na sjezdu, a projevila se tím, že kromě demokratizačních změn stanov žádný z delegátů neměl příliš chuť diskutovat o čemkoli jiném. Učinily se jen drobné kroky na cestě k moderní levici, širší modernizační program se odkládá.

ČSSD přesto zůstává tradiční demokratickou stranou, která na rozdíl od marketingových projektů jednoho muže disponuje tradiční demokratickou nabídkou. Jen to zatím není moc vidět. Asi jí tak nejde zase ten marketing.

A ani tradiční rozpory nezmizely, ty se také odkládají na dobu, kdy se buď plně zapomene na diletantský lánský puč, nebo se objeví noví vyzyvatelé předsedy Sobotky. Záměr založit křídlo ve stylu řecké radikální levice se už nalezl.

Je dost pravděpodobné, že jednota vezme za své v okamžiku, až se budou blížit nějaké další volby nebo se dostaví neúspěchy. 38. sjezd ČSSD se tak možná pak opravdu stane historickým, hlavně tím, že se na něm na rozdíl od jiných skoro nic neudálo.