Radek Vondráček hrál na kytaru v poslanecké sněmovně po volbách v roce 2017. Tak dlouho média čekala na to, aby fotografii Vondráčka zveřejnila. Je to ale samozřejmě jenom „náhoda“.

„Zveřejněné fotografie z mejdanu ANO ve Sněmovně jsou projevem neúcty k historickému a památkově chráněnému prostoru, kde se odehrávaly mimořádné události naší historie,“ uvedla ve čtvrtek v písemném prohlášení bývalá předsedkyně Sněmovny Miroslava Němcová. „Fotografie a následná reakce předsedy Poslanecké sněmovny Radka Vondráčka ilustrují aroganci, zpupnost a nepochopení povinností jednoho z nejvyšších ústavních představitelů naší země. Sněmovna není Lucerna a pořádání mejdanů v jednacím sále je ostudné a neomluvitelné,“ dodala Němcová.

„Poslance, kteří svým chováním zneuctili naši nejvyšší zákonodárnou ústavní instituci, vyzýváme k rezignaci na svůj mandát. Společně s dalšími stranami budeme navrhovat, aby se Sněmovna kauze mimořádně věnovala,“ napsal na Twitteru předseda další opoziční strany TOP 09 Jiří Pospíšil.

Co na to Vondráček? „Děkuji novinářům za hezkou vzpomínku, i když příběh o večírku ve sněmovní restauraci je smyšlený. S kolegou jsme kdysi, to jsem nebyl předseda, využili toho, že jednací sál byl během rekonstrukce mimo běžný provoz, koberce vytrhané, lavice před lakováním,“ popsal Vondráček svou verzi příběhu, na který upozornil Seznam. „Ani Sněmovna z nás tu Moravu zkrátka nedostane,“ dodal Vondráček. Poté, co se k Vondráčkovu „případu“ vyjádřil Andrej Babiš, dlící na návštěvě USA, poslanec se omluvil těm, kterých se to dotklo. To je velmi případná omluva, protože mě se to fakt nedotklo.

Stručně k reakcím opozičních politiků. Jiří Pospíšil, bývalý vysoký představitel ODS a nyní předseda TOP 09, to vzal „politicky a velmi vážně“. Vondráčkovu hru na kytaru ve sněmovně považuje za „zneuctění nejvyšší zákonodárné instituce“. Já se naopak domnívám, že poslaneckou sněmovnu tímto způsobem zneuctít nelze, ta se diskredituje systematicky při vystupování svých členů (jak se často eufemisticky říká „napříč sněmovním spektrem politických stran“). Výstupy při jednání o důvěře Babišově vládě s ČSSD a s podporou KSČM byly zlatým hřebem „politické kultury“. Miroslava Němcová rovněž navrhuje „zásadní řešení“, tj. rezignaci Vondráčka na funkci předsedy Poslanecké sněmovny. Pospíšil dokonce rezignaci na poslanecký mandát! Z vyjádření Němcové lze současně vyčíst časovou chybu. Vondráček ještě předsedou Poslanecké sněmovny nebyl, tehdy byl teprve navržen. Pokud by ony fotografie měla sněmovna k dispozici v okamžiku volby předsedy, určitě by to bylo zmíněno a tvrdě opozicí zkritizováno. Nicméně fotky ležely někde u ledu a čekaly na vhodnou dobu. Ta přišla 7. března 2019, v době, kdy česká politika a média rezonují jednáním Andreje Babiše s Donaldem Trumpem. To je opět typicky česká „náhoda“.

Nicméně moralizovat opozice může a někdy dokonce musí. Je však potřebné k tomuto moralizování mít jasný mandát - tj. čistý štít. Jiří Pospíšil je prokazatelně politickým „turistou“, který vyměnil stranu v době jeho odchodu uvadající za stranu, která se nachází blízko klinické smrti hranice 5 %. Uvidíme, jak své straně pomůže z maléru. Miroslava Němcová je jistě vážená dáma, která sama má vysoký morální kredit a nemá za sebou žádné škraloupy. Ne tak ovšem strana, kterou ve sněmovně zastupuje, tj. ODS. Veřejnost nezapomněla na kauzy posledního premiéra za ODS Petra Nečase a čas od času jí je česká média připomenou. Záběry Nečase a jeho nynější choti před soudní síní skutečně ODS moc nepomáhají. Nynější vedení strany sice dělá, co může, aby prokázalo, že je zcela oddáno novému morálnímu kodexu, jde to ale „ztuha“ a preference jsou jaksi pořád stejné, tj. nedostatečné.

Osobně jsem toho názoru, že morální odsudky jsou sice možné, ale v politice nefungují tak, jak si jejich autoři myslí. Kolik jen už toho bylo napsáno právě o mužích, kteří se 7. března setkali v Oválné pracovně Bílého domu. Nemorálnost je u nich jistými mediálními i politickými kruhy kritizována vždy a všude. A přesto to nevypadá, že by to jejich postavením nějak zásadním způsobem otřáslo. Čím to tedy je? Možná tím, že tu platí staré známé přísloví - čeho je moc, toho je příliš.